Článek
V zámoří jste zůstat nemohl, nebo spíš ani nechtěl?
Možná někde jinde v Americe, jenže v New Jersey jsem cítil, že už nemám šanci. Potřeboval jsem změnu, která by mě nakopla. Podolsk o mě jevil velký zájem, když mu do NHL po sezóně odešel Kuba Jeřábek. Manažer i prezident klubu mi hned začali psát, jednání byla solidní. Jsem rád, že jsem ten krok udělal, jednoznačně to byla správná volba.
Ameriku už berete jako uzavřenou záležitost?
Určitě ne, nikdy nevíte, kam vás vítr zavane. Vše se bude odvíjet od mých výkonů. Když budu hrát dobře v Rusku a reprezentaci, pak se můžu do Ameriky vrátit.
Neměl jste však zpočátku o svém rozhodnutí jít do Ruska pochybnosti?
Sám jsem nevěděl, co od toho čekat. V duchu jsem doufal, že se rychle aklimatizuju a zvyknu si na to.
Z čeho jste měl největší obavy?
Z velikosti hřiště. V Americe je malé, zatímco tady v Evropě jsou samá letiště. Je to jiný styl hokeje, na všechno najednou máte víc času a hraje se víc kombinačně. Měsíc jsem si na to zvykal, nebylo to ale tak hrozné, protože jsem to znal už z extraligy, když jsem hrál za Plzeň. Vlastně mi široký led možná sedí víc než úzké hřiště.
A z hlediska osobního života? Vždyť téměř tři roky jste strávil v Plzni, pak další dva v New Jersey a teď najednou směr Podolsk. Docela kulturní šok, ne?
Určitě je to velký rozdíl. Plzeň je krásné město, v Jersey to taky bylo super a Rusko je prostě Rusko. Ale zase nebydlím na Sibiři. Do Moskvy, která je kulturní město, to mám kousek.
Byl jste na tuto odlišnost dopředu psychicky připraven?
Hodně lidí mi říkalo, že to bude pěkný skok. Jsem tam ale kvůli hokeji, nemám zas tolik volného času, abych mohl někam chodit.
Podolsk jako město na vás velký dojem neudělalo?
Není to nic extra, moc hezké to tam není. Naštěstí to ale máme jen čtyřicet kilometrů do Moskvy, která je krásná. Když máme volnější režim, vyrážíme do ní na procházku.
Tak nejčastěji trávíte volný čas?
Ano, nebo si s přítelkyní pustíme nějaký pěkný film. Jinak je to ale těžký, občas z toho všeho máte deprese. Soustředíte se jen na hokej, a když se nevyhraje, musíte umět vypnout. Takže přijde čas na ty procházky a filmy.
Pomáhá vám hodně krajan Roman Horák, který je v Podolsku už čtvrtým rokem?
Strašně moc, chci mu za to poděkovat. Jsem rád, že tam nejsem sám, můžeme si spolu pokecat česky. I když kvůli tomu na druhou stranu trochu šolichám ruštinu.
Jak jste s ní na tom?
Už v Česku jsem chodil na doučování, abych měl základy. Něco navíc pochytíte za pochodu, ruština je češtině podobná. Sice se mi občas trošku popletou slova a řeknu něco jiného, než chci, ale zlepšuju se.
Se svými výkony musíte být spokojený, ne? Na ledě trávíte takřka dvaadvacet minut za zápas, s pěti góly a jedenácti asistencemi jste nejproduktivnějším obráncem mužstva a kralujete v této statistice i mezi českými zadáky...
Cítím se super. Navíc mě moc potěšilo, že jsem byl na konci října vyhlášen nejlepším obráncem týdne celé KHL. Nesmím ale usnout na vavřínech.
S výsledky týmu už je to ale horší, v tabulce Západní konference jste až jedenáctí s desetibodovou ztrátou na play off. Co vás nejvíc trápí?
Bodově to není ideální, špatný hokej ale nehrajeme. Jsme schopní hrát vyrovnaně s Petrohradem nebo Astanou, dvakrát jsme porazili Omsk, jenže nejsme schopní urvat vyrovnané zápasy a body nám chybějí. Šanci na play off ale pořád máme, rozhodně nejsme odevzdaní.
Nyní aspoň můžete přijít na jiné myšlenky v reprezentaci, v níž jste se naposledy objevil v květnu 2015 v přípravě na MS. Očekával jste, že si na vás kouč Jandač pro Karjalu vzpomene?
Doufal jsem, že díky výkonům pozvánka přijde. Není hokejista, který by se do reprezentace netěšil. Já nejsem výjimka.
Vybojovat si účast na únorové olympiádě je velká motivace?
To je jasný! Tím, že na ni nemůžou kluci z NHL, je to otevřenější a šance větší. Každý na olympiádu myslí, i já ji mám v podvědomí. Nemůžu ale myslet jen na olympiádu, hlavně musím hrát dobře.
Nepřekvapilo vás, jak moc hráčů v současném Jandačově výběru jsou odchovanci Plzně, nebo jí alespoň prošli?
Sám nevím, čím to je. Plzeň je ale velké hokejové město, kde to s hráči umí. V minulosti z ní vzešla spousta skvělých hráčů jako Jarda Špaček nebo Martin Straka. Ale v reprezentaci určitě nebudeme koukat na to, odkud který hráč je.
Neříkáte si, jak je osud někdy zvláštní? Že když jste se neprosadil do NHL, najednou máte šanci zabojovat o olympiádu, o kterou byste v Americe přišel?
Je to paradox. Opustíte svůj sen a najednou vám vyplave nový. Prostě všechno zlé je k něčemu dobré.
