Článek
„Byl jsem příjemně překvapený. Pro mě může být národní tým dobrou zkušeností a snad i dalším krokem do budoucna, jen se tu musím dobře uvést," říká 23letý Lhoták, jenž se jako jediný pozvaný krajánek musel seznámit i s drtivou většinou spoluhráčů v kabině národního týmu. „Znal jsem snad jen Tomáše Hyku se Zdeňkem Čápem, s nimiž jsem se potkal ještě v Boleslavi," připomíná.
Do Švýcarska se dostal už jako dorostenec díky nabídce krajana, trenéra Martina Nováka. „Řekl mi, abych to šel na tři měsíce zkusit. Nejdřív jsem ještě dodělával školu, ale brzy jsem se přesvědčil, že Švýcarsko byla správná volba. Vyplácí se mi, už jsem tam šest let," říká.
„Myslím, že hokejově i lidsky mi změna hodně pomohla, i když zpočátku to pro mladého kluka bez rodiny a kamarádů nebylo snadné. Navíc jsem vůbec neuměl jazyk, ale nějak jsem se tím vším prokousal," porovnává jediný český hráč, jenž v uplynulé sezóně nastupoval ve švýcarské lize. „Kanadští trenéři si tam teď hodně tahají i svoje hráče, je to úplně jiný styl hokeje než v Česku," naznačuje Lhoták.
Hodně mu pomohl Kutlák
Za Ambri-Piotta odehrál už celkem 119 ligových utkání, poslední sezónu měl v kanadském bodování slušnou bilanci 13+9. Přesto cítil, že ve Švýcarsku není z českého pohledu moc na očích. „Trenéři reprezentace o mně ale vědět asi museli, když mě do Rokycan pozvali," vykládá útočník, jenž za celou dobu potkal v klubu jediného krajana, obránce Zdeňka Kutláka. „Dobře se známe a hodně mi pomohl, když jsem se v Ambri usazoval," oceňuje. „V áčku jsme se ale minuli, protože když já jsem se do něj dostal, on zrovna odcházel jinam. Potkávali jsme se ale už předtím na tréninku, když jsem ještě jako junior chodil na led s prvním týmem."
Při životě ve Švýcarsku objevil velké rozdíly v porovnání s rodnou zemí. „Je to hlavně o lidech, jak se chovají. Poznal jsem tam daleko pozitivnější přístup ke všem věcem. Navíc jak bydlím v italsky mluvícím kantonu, tam jsou všichni hodně v pohodě," usmívá se.
Pořád vyprodáno, lidi hokej žerou
Lhotákovi se líbí i kultura hokejového prostředí. „Máme pořád vyprodáno, a i když se nám nedaří a prohráváme, diváci fandí. Mají tam hokej moc rádi, řekl bych, že ho doslova žerou. Vesnice má sice jenom 700 obyvatel, ale z okolí se tam sjede šest tisíc lidí a je tam jedinečná atmosféra," přibližuje.
V malém Ambri ho lidé na ulici poznávají, když někam vyrazí. „Všichni mě hned zdraví. Dřív mě brali jako cizince, ale teď už mě mají napůl za svého," usmívá se. „Sám se po té dlouhé době trochu Švýcarem cítím, i když srdcem jsem pořád Čech a za rodinou to mám jenom osm hodin jízdy autem, takže udržuju kontakt s domovinou," ujišťuje a na dokreslení prozradí, komu držel palce, když hráli na posledních dvou světových šampionátech Češi se Švýcary. „Fandil jsem samozřejmě Česku a byl jsem moc rád za naše vítězství!"
