Článek
Přitom zažíval životní sezónu, za 68 utkání dal třicet gólů. „Pro mě bylo důležité, že jsem se udržel v sestavě Chicaga, i když zpočátku jsem střídal dobré a horší zápasy. Postupně jsem si našel cestu, jak zvládnout cestování i nezvykle výraznou porci zápasů," vypráví útočník, jenž by mohl vážně aspirovat na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže.
„Já se ale jako rookie úplně necítil. Přece jen mám ve svém věku už něco odehráno, prošel jsem si nároďákem, švýcarskou ligou a zahrál si i na mistrovství světa," uvažuje 24letý Kubalík.
Dominik Kubalík z Chicaga během utkání NHL.
Na červen plánované vyhlášení cen NHL už ale bylo odloženo, stejně jako třeba draft. Budoucnost je nejistá, což platí nejen pro hokej v zámoří. „Nikdo na světě neví, jak budou vypadat příští týdny. Zazněly nějaké varianty, že se liga bude dohrávat v létě, jenže teď si úplně nedovedu představit, že bychom se vrátili za dva měsíce na led," říká Kubalík, jemuž se zdálo, že USA dlouho nebraly situaci vážně.
Ještě před týdnem vše zlehčoval i prezident Trump. „Snažili jsme se proto s přítelkyní a psem vrátit domů co nejdřív. Ještě než jsme odletěli, tak z obchodů v Americe úplně zmizel toaletní papír. Roušky pořád nikdo nenosil a omezení byla vnímána dost vlažně. Nechtěli jsme tam víc čekat i z obavy, že se cesta do Evropy uzavře úplně," přibližuje Kubalík.
Už objednaný let přes Amsterdam mu zrušili, nakonec se dostal domů přes Madrid. Nejdřív volný čas věnoval vybalování věcí a úklidu, teď už hodně kouká na televizi. „Hokej hraju na playstationu a s přítelkyní karty, pokud tedy Klára zrovna nešije roušky. S bráchou, který bydlí vedle nás, si občas popovídáme z terasy. Víc se s rodinou zatím bohužel potkat nemůžeme, ale snad se alespoň tady v Česku začne situace zlepšovat," prozrazuje.
Nechce doma jen zahálet. „Od Velikonoc plánuju něco dělat, nemůžu se pořád jen válet před obrazovkou. Na cvičení tu ale nemám místo, zatím můžu maximálně dělat kliky na terase. Tak snad se po té karanténě budu moc alespoň trochu proběhnout," líčí Kubalík.
Bylo pro něj hodně zvláštní zůstat ze dne na den bez pohybu v momentě, kdy měla vrcholit sezona. „Dokud to nepřišlo, nevěřil bych, že se něco takového může stát. Jak se mi dařilo, tak bych nejradši pořád hrál, jenže teď jde hokej na druhou kolej. Nedá se nic dělat, zdraví lidí je přednější," říká útočník a nezná ani žádný termín, do kdy musí uzavřít nový kontrakt. „Ani na to nespěchám, rád bych v Chicagu zůstal a zájem o podpis je oboustranný," říká.
