Článek
Jak se těšíte na návrat do reprezentace a hned čtvrteční velký zápas v O2 areně proti Finsku?
Jsem trochu nervózní, ale samozřejmě se těším. Už mi bylo naznačeno, že bych měl nastoupit, takže přijede celá rodina. Čeká nás taková malá ochutnávka, jak to bude vypadat v květnu na mistrovství světa, které mě dost láká. Teď už vlastně záleží jenom na mně, jestli zaujmu trenéry. Na adaptaci jsem měl tři tréninky. Věřím, že do systému zapadnu rychle.
Radim Rulík o vás měl zájem před úvodním turnajem Karjala.
Je to tak. Vlastně od začátku sezony jsem byl v kontaktu s asistentem Markem Židlickým. Před Karjalou jsem se zranil, ale pak jsme si volali a domluvili se, že bych měl jet na Švýcarské hry. Jsem nadšený, že pozvánka fakt přišla. Přeci jenom jsem tu skoro tři roky nebyl.
Právě bývalý obránce Marek Židlický má na starost vás beky. Jak vnímáte jeho přínos?
Je vidět, že zkušeností má fakt hodně. Dává nám skvělou zpětnou vazbu. Má nám co předat, všechno nám názorně ukazuje, což mi dá určitě víc než video. Pozorně naslouchám a snažím se co nejvíc přiučit.
Jak po pár měsících hodnotíte přesun ze zámoří do finského Lahti?
Neměnil bych. Už od začátku sezony jsem tam spokojený. Dostal jsem skvělou pozici. I když jsem se zranil, tak jsem o ni nepřišel. Vedení se mnou počítá a věří mi. To se promítá i v čase na ledě, který dostávám. Přitom na začátku se mi moc nedařilo. Dlouho jsem si zvykal na jiný, hodně bruslivý styl. A na širší led. Nikdy by mě nenapadlo, že v tom může být až takový rozdíl. Navíc mě dvakrát zabrzdilo zranění, ale teď už jsem snad ve formě. Cítím se výborně.
Zpátky do klubu vás vábila i brněnská Kometa. Proč jste preferoval Finsko?
Lákalo mě zkusit si jinou soutěž. Přeci jen v Česku už jsem si zahrál, na severu Evropy ne, tak mi to přišlo jako dobrá příležitost. Času na to, abych se vrátil do Komety a splatil jí to, že mě vychovala, je ještě dost. Mám chuť se stále posouvat. Jsem takový, že mi nevadí vystoupit z komfortní zóny a jít do neznámého prostředí. Kdybych se už teď ve 24 letech vrátil do Česka, nevím, jestli bych tu nezpohodlněl a ještě se pak vykopal někam do zahraničí.
Po životní stránce vám stotisícové město na jihu země taky vyhovuje?
Zlatý finský klid. Hlavně v porovnání s Torontem, kde jsem strávil tři roky. Bylo to až moc hektické a urychlené město, navíc furt zacpané dálnice cestou na trénink. Teď vstanu a za pět minut jsem na zimáku. Nikde žádná auta a ani moc lidí. Je to příjemnější. Navíc ta příroda… Nádherná zima, už měsíc v kuse sněží. To jsem dlouho nezažil. Jen ta neustálá tma je vysilující, ale zvykám si na to.
Je rozdíl i v povaze a přístupu lidí v klubu? Předpokládám, že v Lahti je menší tlak, než když jste bojoval o NHL.
Stoprocentně. Bylo psychicky náročné, že jsem se nedokázal v Torontu uchytit. Snu o NHL se ještě nevzdávám, ale teď se cítím dobře a jistě. Ačkoliv se nám na začátku sezony vůbec nedařilo, vedení zůstalo trpělivé a podrželo trenéry i všechny hráče. Důvěru jim začínáme splácet a prodíráme se tabulkou nahoru, už jsme osmí. Je to prostě rodinné a příjemné prostředí.
Navíc v klubu působí i další Češi Michal Jordán, Luboš Horký a mladík Adam Bareš. Je to příjemný bonus?
Luboš i Jordy tam podepsali přede mnou, takže jsem tušil, že tam nebudu sám. Vyšlo to parádně. Je to super nejen pro nás, ale i pro naše rodiny, které tráví čas spolu.
V Lize mistrů se vám dařilo, ale v osmifinále proti Vítkovicím se nerozhodlo na ledě, ale ledem. Jak jste to kousal?
Bohužel byla chyba na naší straně, že byl led nekvalitní. Jako hráči jsme s tím teda nic udělat nemohli, ale snažili jsme se to ve Vítkovicích ještě otočit. Bohužel soupeř už to zavřel a nešlo to.
Na druhou stranu, kdybyste postoupili, musel byste řešit, aby vás klub do reprezentace uvolnil. Třeba brankář Will kvůli Lize mistrů nakonec národní tým neposílil.
Já ani netušil, že se Liga mistrů hraje během reprezentační přestávky. Bůhví, jak by to dopadlo. Takže v tomhle ohledu je možná dobře, že jsme nepostoupili.