Článek
Zejména dvě nadcházející utkání ostravského turnaje, ve čtvrtek s Finy a v sobotu se Švédy, budou totální prověrkou připravenosti. Už nyní ale musí být všem, včetně kouče zřejmé, že Kari Jalonenem po nástupu do funkce vyhlášená medailová mise bude na šampionátu v Tampere přetěžkým úkolem pro celou reprezentaci.
Realizační tým nevyjímaje. Zvlášť, když tento týden musel finský trenér pracovat prakticky bez obou českých asistentů, z nichž jeden odjel z rodinných důvodů za oceán a druhý se pere s příznaky nemoci.
Každý přípravný duel navíc odhaluje znovu a znovu nedostatky. Zejména Němci a Slováci ukázali reprezentaci v přímé konfrontaci její limity. Přes trenčínský skalp bronzového olympijského medailisty urvaný až po nájezdech, se ukazují zejména v oblasti koncovky, rychlosti bruslení a hry s pukem.
Dát gól je pro české mužstvo skutečně velký problém. Z hráčů, kteří se dosud zapojili do přípravy, tuto schopnost opakovaně prokázali vlastně jen Blümel, Zdráhal a Černoch. Vedle nich snesou z útočníků přísnější měřítko kvality pro mezistátní hokej ještě Flek, Holík a možná i Cienciala, ale právě na nich jsou také vidět potíže s proměňováním šanci.
Samozřejmě, národní tým se ještě výrazně promění. Už na České hokejové hry dorazí dvě ofenzivní esa, Červenka se Stránským a další se pak ještě objeví po skončení ligových play off a základní části NHL, ale zlepšit koncovku i produktivitu přesilovek, to je úkol číslo jedno a jeho řešení nelze odkládat.
Dost chyb bohužel dělá i obrana, přitom v ní už nastupuje víc adeptů účasti na šampionátu než ve formacích. Jakmile soupeř sáhne k forčekingu, česká rozehrávka dostává trhliny. Zápasy na Slovensku odhalily potíže s pohybem českých hráčů, přitom systém národního týmu stojí vyloženě na intenzivním bruslení i těsné souhře celé pětky, nejen v útočné, ale i v obranné fázi.
Právě v tom elánu a živosti měli Slováci navrch, hlavně se tolik alibisticky nezbavovali puku. Češi tak na vlastní kůži poznávali, že když nehrají s kotoučem, těžko můžou tvořit a pořád jen soupeře dohání. Vždyť za 125 minut hry na Slovensku vůbec nevedli.
Nelze ale ani opomenout Jalonenův pozitivní vliv na komunikaci uvnitř týmu i urputnou snahu vštípit české hře systém, jenže dodržování je vždy už záležitostí hráčů na ledě. Přes enormní bojovnost i zjevnou chuť hrát pro trenéra, jaká to změna proti Pešánovým časům, ale hokejoví reprezentanti často nedokáží překročit svůj stín.
Nicméně vzdát to předem nemohou a trenérův smysl pro detail to ani nedovolí. Jen počítejme s tím, že v Ostravě to bude pro národní tým zase náročnější než teď na Slovensku a křivka obtížnosti poletí strmě vzhůru směrem k šampionátu začínajícímu už za devatenáct dní.
