Kapitánka reprezentace o dvacítkách, Ottawě i financích: Už nemusíme stěhovat postele

Ottawa (od našeho zpravodaje) – Tejralová dorazila do Canadian Tire Centre na čtvrtfinálový duel s Kanadou i se spoluhráčkami z týmu Kateřinou Mrázovou a Terezou Vanišovou. „Je neuvěřitelné, že když tu teď chodíme po stadionu, fanoušci nás poznávají. Rozdáváme fotky i podpisy,“ líčí zkušená reprezentantka.

Těšily jsme se celý rok, že se půjdeme na zápasy podívat. Bohužel jsme kvůli tréninkům nestihly ani jeden duel v základní skupině, sledovaly jsme aspoň výsledky. Ale půjdeme na semifinále a viděly jsme i čtvrtfinále, které nám to všechno vynahradilo. Byl to neuvěřitelný zápas. Klukům docházely síly, ale nevzdali se a předvedli obětavý výkon. Byla jsem dost nervózní a vžila jsem se do kůží hráčů. Klobouk dolů, jak to zvládli. Smekám i před Petrem Sikorou, na kterého fanoušci bučeli celé utkání.

Cítily jsme hrdost slavit v davu Kanaďanů a pak odpočítávat vteřiny do konce. Měly jsme teda pocit, že nám už někdy od fanoušků přiletí pohlavek. (směje se) Při jejich trefách nám to vraceli, ale nic ve zlém. Každopádně byli hodně frustrovaní, hlavně z rozhodčích. Čekala jsem, že nám to vrátí i kanadské spoluhráčky na tréninku, ale nakonec nám jenom pogratulovaly. Při vzájemných zápasech se ale vždycky hecujeme. Poražený vždycky kupuje vítězům kafe nebo smoothie.

Dvacítky a Kanada, to je perfektní spojení. Místní se o šampionát zajímají mnohem víc než o MS dospělých. A Ottawa je jedno z nejhokejovějších měst, takže určitě správná volba. Na naše zápasy také pořád chodí kolem osmi tisíc diváků, skoro vyprodáno. Je neuvěřitelné, že když tu teď chodíme po aréně, fanoušci nás poznávají. Rozdáváme fotky i podpisy.

Párkrát už jo, hrajeme tu jednou nebo dvakrát do roka, ale úplně se tu necítíme jako doma. Zázemí máme v TD Place. Starší, ale útulná hala. Vyhovuje mi. Máme tu kabinu, kterou teď měla česká dvacítka během šampionátu.

Asi nejlepší možnost. Snad nebudu vytrejdovaná, protože se mi tady moc líbí. Všechno je tu kousíček, deset nebo patnáct minut cesty. Ottawa je celkem malá komunita a lidi se navzájem znají. Sice tu žije podobně obyvatel jako v Praze, ale určitě to působí jako menší město. Akorát tu moc nefunguje veřejná doprava, stejně jako v celé Severní Americe. Letos už mám naštěstí půjčené auto.

Asi na jazyk. V osmnácti letech jsem odešla na osm let do Ruska, takže jsem anglicky vlastně skoro vůbec neuměla. Hlavně před dvěma roky v Bostonu to byla velká výzva, zvládala jsem jenom základy. Teď už je to celkem v pohodě, ale pořád se učím.

Myslím, že to je maximum, které se mohlo stát. Čekala jsem, že nadšení po měsíci trochu opadne, ale liga je pořád neskutečně populární a podporovaná. Klobouk dolů. Kanada hokejem prostě žije. Doufám, že se ještě soutěž bude rozrůstat. Šest celků je málo, chodí sem pořád víc a víc holek, konkurence v týmu neustále roste.

Máme plně profesionální smlouvu, ani si nesmíme ničím přivydělávat. Na zimáku trávíme pět až sedm hodin denně, soustředíme se jen na trénink a zápasy. I s minimálním platem to holkám na normální vyžití stačí. Samozřejmě to není jako v NHL, ale něco si zvládnu ušetřit. Podmínky oproti zbytku světa jsou pochopitelně dost odstřelené. Ve Švédsku se sice platy taky dostávají, ale třeba Katka Mrázová s Denisou Křížovou musely mít další práci. Před tréninkem stěhovaly postele, to se moc nedá kombinovat s hokejem.

Parádní. Ukazuje, že hokej jenom neplácáme a týmy o nás mají zájem. A s reprezentací kvalitu taky ukazujeme.

S Katkou spolu bydlíme, trávíme spolu skoro 24 hodin denně. Na nervy si naštěstí ještě nelezeme. Dost pozitivní nálady nám přinesla i Terka, se kterou se znám asi patnáct let. Super, že tu nejsem sama a můžeme pokecat rodnou řečí. V kabině nám holky vyčítají, že furt mluvíme česky, ale ony by si přece taky nepovídaly jiným jazykem. Jsme tu spokojené, navíc je fajn vždycky společně jezdit na reprezentační srazy.

Kupodivu ne. (směje se) Nějak jsme si na sebe zvykly, vychází to dobře. Vždycky když se loučíme před reprezentačním kempem, máme od sebe oddych aspoň během dvoudenního cestování.

To už je vlastně za čtyři měsíce, co? Těšíme se moc. Chceme dosáhnout podobného úspěchu jako před rokem juniorky, které poprvé v historii porazily Kanadu.

Máme skvělé fanoušky. Koukala jsem, že některé zápasy už jsou skoro vyprodané. Paráda. Snad předvedeme co nejlepší výkon a příznivce nezklameme. Tohle je obrovská příležitost udělat dobrou reklamu ženskému hokeji, který byl ještě před pár lety hodně v pozadí a lidi ho pořád odsuzovali.

Určitě. Konečně vznikly nějaké akademie, ale ještě je potřeba, aby zázemí porostlo. Nám nezbývalo nic jiného než hrát s kluky a pak zmizet do zahraničí. Doufám, že budoucí hokejistky už se můžou těšit na lepší podmínky. Je to běh na dlouhou trať, ale snad to dobře dopadne.