Článek
Nápad na uspořádání akce se zrodil v hlavě šéfa hráčské asociace NHL Alana Eaglesona. V září 1976 dorazily do zámoří čtyři top evropské týmy, na které čekaly reprezentace Kanady a USA, na soupisce s nejlepšími profesionály z NHL. "Koukal jsem na záznamy těch utkání s dojetím, nemohl jsem se odtrhnout," řekl po třiceti letech od turnaje Jaroslav Pouzar.
Za oceán odlétal národní tým jako úřadující světový šampión. Triumfální jízda z MS v Katovicích naznačovala, že jediným týmem, který by Kanaďany kromě Sovětů mohl potrápit, jsou právě Čechoslováci.
Dzurillova noc
Do turnaje vlétlo mužstvo vedené trenéry Gutem a Starším ve velkém stylu. Při výhře nad SSSR a Finskem se vyznamenal brankář Holeček, velkou odolnost ukázali naši hokejisté, když ve Philadelphii dotáhli dvougólovou ztrátu se Spojenými státy.
A pak to přišlo. ČSSR se v nejslavnější hale hokejové historie -montrealském Fóru, postavila Kanadě. Na straně soupeř Bobby Hull, Phil Esposito, Guy Lafleur - jména symbolizující talent, sebevědomí, slávu, bohatství. Zářijová noc se však změnila v symfonii jediného muže - 34letého gólmana Vlada Dzurilly. "Všichni říkali, že je ideální na kanadský styl plný střelby, on byl ale výborný i v Evropě," tvrdil Pouzar. Slovenský brankář dováděl Kanaďany k zoufalství. "Stála tam Godzilla," kroutili profíci hlavou nad Dzurillovou neprůstřelností. "Podcenili nás. Mysleli, že jsme hokejově rozvojová země," předpokládal Josef Augusta.
Jeho spoluhráči posíleni vírou v gólmana čtyři minuty před koncem předvedli akci, která šokovala sportovní svět. Puk dostal do kanadské třetiny Martinec, Augusta našel rozjetého Nového, který pod padajícím Vachonem našel místo pro puk. Tribuny oněměly, ale po zápase tleskaly soupeřům Kanady vestoje. Ani prohra se Švédy už Čechoslovákům nesebrala finále.
Do emigrace nešli
Hráči si severoamerický pobyt nesmírně užívali. "Fanoušci byli bez sebe a organizátoři o nás skvěle pečovali. Byli jsme jak na jiné planetě," vzpomínal Vladimír Martinec. Nikde jinde se neopakovalo takové souznění celého národa s hokejovým děním.
Naši hokejisté poznali nejlepší stadióny zeměkoule i skvělé možnosti, jaké mají tamní profesionálové. "Mně ale emigrace nic neříkala. Měl jsem v Budějovicích rodinu. Představa, že je už nikdy neuvidím, mi připadala strašná. Možná kdybych věděl, že se to v roce 1989 otočí, tak bych to zkusil," řekl Pouzar. "Viděli jsme v nějakém časopise Bobbyho Hulla s vidlema, jak maká na farmě. Najednou jsme proti téhle legendě stáli na ledě a koukali, že se s ním hrát dá," porovnával Augusta.
První finálový duel v Torontu však Čechoslováky vrátil zpět na zem. "Seřezali nás a ještě přidali kanára," uznal po porážce 0:6 Martinec. A také druhé finále v Montrealu začalo obdobně. Ve 4. minutě za stavu 0:2 střídal Holečka Dzurilla. Tým se uklidnil, nadechl a rozjela se jedna z nejlepších hokejových partií všech dob. V úchvatném tempu čtyři minuty před koncem otočil Marián Šťastný na 4:3 pro Československo. "Tím obratem jsme ukázali, co v nás opravdu je," cenil si Augusta. Jenže Barber ještě stačil vyrovnat.
V prodloužení měl Martinec šanci prodloužit finálovou sérii do třetího duelu, ale Vachon jeho golfák fantasticky lapil. A pak přišla velká chvíle Darryla Sittlera. Obešel beka Chalupu, před vyjetým Dzurillou naznačil střelu, jenže udělal kličku doleva a střílel do odkryté branky. Tribuny explodovaly, v čase 71:33 byl Kanadský pohár minulostí.
Začal to Pouzar
I při slavnostním vyhlášení se ale ukázalo, jak výjimečný podnik sportovní svět sledoval. Zchvácení protivníci stáli na modrých čarách. Na led se chystal kanadský předseda vlády. Najednou se však proti sobě rozjeli Mahovlich a Pouzar. Před zraky užaslých diváků si vyměnili dresy. V hokeji zcela unikátní věc. "Nic nebylo domluvené, koukáme na sebe a najednou si přetahuju přes hlavu dres. Okamžitě se do toho pustili i další kluci. Někteří nevěděli, jestli se to vůbec smí, ale pak už to bylo jedno," říkal Pouzar.
Vachon se rozjel za Dzurillou, Sittlerův dres si navlékl Ebermann. Bobby Orr přebíral cenu pro nejlepšího hráče turnaje se čtyřkou Oldřicha Machače na zádech. "Neskutečné chvíle," řekl Augusta. "Lidi hodnotí výš Nagano, protože jsme tam vyhráli. Canada cup byl ale první turnaj, kde se utkali nejlepší hráči planety. Navíc v zemi, která světu dala hokej," srovnával Pouzar. "Kanada si sice doma potvrdila, že je nejlepší, ale už nás začala uznávat," viděl zásadní přelom Martinec. "Ty dveře do zámoří jsme tehdy pootevřeli," vytušil Augusta.
