Článek
Překvapivým proto, že leckdo čekal, že akce Euro Hockey Tour půjdou mimo brzy 37letého hráče. „Rád jsem přijel. Domluvili jsme se na jeden turnaj a bylo mi v podstatě jedno kdy. Jen před Vánoci máme v klubu hodně zápasů, a tak nechtějí, abych v té době jel. A tak jsem tu teď," říkal v úterý v Českých Budějovicích, kde se ve čtvrtek reprezentace střetne se Švédskem.
Kouč Jalonen dokonce za ním osobně vyrazil do Švýcarska. Chtěl ho vidět v zápasovém nasazení a taky si promluvit o nominaci, byť nakonec z toho byl spíš krátký „pokec" než nějaký sáhodlouhý dialog. „Řekl jsem Karimu, že když bude chtít a budu zdravý, vždycky rád přijedu."
V hlavě má totiž pořád krásné vzpomínky na zdařilý květnový šampionát ve Finsku, na dobrou atmosféru i vztahy mezi hráči a trenéry. „A proto jsem neváhal." A Jalonen pro změnu neváhal z Červenky znovu udělat kapitána, který nemá být jen ofenzivní hvězdou, ale i mentorem, jenž dohlédne a poradí nováčkům. On se nad tou pozicí skromně ošije a odvětí: „Když bude potřeba nějaká pomoct, jsem tu. Ale i když jsou kluci mladí, tak už mají silné role ve svých týmech a nějaký dohled nepotřebují."
Kouč ho prozatím zařadil do útoku k brněnskému duu H – Holíkovi a Horkému. Přičemž Červenka na kemp dorazil coby nejproduktivnější hráč prestižní švýcarské ligy, kde si ve 20 zápase připsal 26 bodů (4+22). „Je příjemné, když se daří. Do zápasu se chodí lépe, lépe se i trénuje. Nesnažím se nad tím moc přemýšlet, chci se vždy jen připravit na další zápas. Ale zase nebudu lhát – když se nedaří, není v týmu dobrá atmosféra, moc s radostí na zimák nechodíte."
Zdá se, že teď prožívá tuze úspěšné období. Ve Švýcarsku našel hokejový ráj, daří se mu herně i týmově, neboť Rapperswil je v lize třetí, spokojená je také rodina. „S přibývajícími roky se posouvám i jako člověk. Na věci se dívám jinak, chci si hokej užít a v Rapperswillu se to děje. Místo, organizace, trenéři – ten mix všeho funguje a člověk je moc spokojený. Mančaft šlape, všichni mají sebevědomí," vypráví.
Pak ale – snad aby nic nezakřikl – zdůrazní. „Ale je za námi jen dvacet zápasů, ani ne půlka sezony, takže je brzy na nějaké hodnocení."
Ve Švýcarsku je Červenka sedmým rokem a za tu dobu zdejší liga získala na váze, teď je mnohými považována za nejlepší soutěž v Evropě, k čemuž vedle krachu KHL napomohlo i zvýšení kvót pro cizince (možných šest v každém celku). „Hokej je dnes hrozně vyrovnaný, takže do nějakého hodnocení soutěží se pouštět nebudu. Ale zvýšení počtu cizinců prospělo. Každý tým je o dva další top hráče silnější, což je znát, protože dohromady to dělá 28 hráčů. Kvalita se zvedla, ale hlavně se liga vyrovnala. I u relativně slabších týmů může šest cizinců pomoct vyhrát zápas. V tom je to zajímavé," říká.
Navzdory tomu on září dál. Jeho jméno je přitom mezi těmi, které soupeři hlídají a snaží se dokonale pokrýt. Jak ale ukazuje jeho bodová statistika, je to mnohdy marná snaha. V Rapperswilu je navíc i nejvytěžovanější útočník. „Nebudu říkat, že je to těžší a těžší, ale pořád je to náročné. Ale tím, jak to klape týmu, je to i pro mě jednodušší."
Tak snad to bude platit také v reprezentaci.