Článek
Počítáte s tím, že budete při šampionátu zámořským klubem pozorně sledován?
Každý týden někdo od Devils píše nebo volá, jak se mám a co dělám. Jsme ve spojení, určitě si můžu výkony na šampionátu říct o ještě větší pozornost. Pokud mě New Jersey třeba pozvou na kemp, tak bych se z mistrovství už ani nevracel domů.
Věříte, že se vám splní dětský sen?
Abych se přiznal, tak teď mám v hlavě jen dvacítku. Jsem připravený ukázat všechno, co v sobě mám, a dát to plně do služeb českého týmu. Jedině tak můžu zodpovědné lidi v Devils zaujmout. Mají tým v přestavbě, což mi dává určitě větší šanci, než kdyby si mě vybral klub narvaný hvězdami. Už jsem i zaslechl, že mám křestní jméno stejné jako Jágr a že oni jsou od každého Jaromíra z Česka zvyklí na kvalitu, tak je nesmím zklamat.
Jaromír Pytlík
A co budete dělat, když si vás New Jersey na kemp nepozve?
Další variantou, která by taky vedla k mému setrvání za oceánem po turnaji, je i brzký rozjezd OHL. Měli jsme online mítink, že se něco v lednu snad začne hýbat, takže bych pak hrál za Sault Ste. Marie Greyhounds, kam jsem zamířil už před rokem a půl z Vítkovic.
Když ale v zámoří odložili start sezony, neměl jste žádné angažmá. Bylo pro vás spásou, že jste si mohl zahrát za národní tým dospělých na listopadové Karjale a stihl i čtyři utkání v prvoligových Litoměřicích?
Byla to obrovská zkušenost. Byl jsem hlavně rád, že konečně můžu hrát. Moc mi pomohlo, že jsem okusil elitní chlapský hokej, mohl sledovat, jak v něm všechno probíhá, a být jeho součástí. Potřeboval jsem chodit na led i mít zápasovou praxi. Doba je těžká a přiznávám, že jsem měl dost obavy, aby se vůbec šampionát dvacítek uskutečnil. Přišlo by mi moc líto, kdyby to neklaplo. Vždyť je to moje poslední akce s kluky ročníku 2001, kteří se mnou prošli společně všechno od šestnáctek.
Jak využijete zkušenost z minulého šampionátu hokejových dvacítek?
Můžou se promítnout do toho, že nebudu tolik nervózní. Je nás tady deset, kteří hráli před rokem v Ostravě, tak jsme se spolu bavili, že pod vlivem těch zážitků můžeme být klidnější. Už víme, jak důležité je na každého soupeře vletět, neudělat zbytečné chyby a hlavně nic a nikoho nepodcenit.
Když srovnáte reprezentační dvacítku před rokem a tu současnou, k čemu dojdete?
Že ta letošní stojí na skvělé partě, všichni se spolu bavíme. Možná tomu pomohl kemp ve Vyškově, kde jsme nasadili režim bubliny, která pokračuje v Edmontonu. Nikdo z nás z ní nemá nějaké depky, a jak jsme už dlouho spolu, tak dostáváme čím dál větší týmovost i do hry. Ne vždycky to takhle bylo. Každý musí přijmout svoji roli, jen tak můžeme udělat výsledek, za který se nebudeme stydět.
Švédové či Němci se i v dějišti turnaje perou s koronavirem, české reprezentaci se takové problémy během závěrečné přípravy vyhýbají...
Radši to hned zaklepu na dřevo. Už před kempem jsme ale na sebe všichni dávali víc bacha, abychom se nenakazili. Testují nás teď každý třetí den, tak snad jsme si všechny starosti s covidem vybrali při srpnové přípravě se Slováky, po které ho prodělala většina mužstva. Ale v divné době nikdo neví, kde všude na něj virus číhá.
Vánoce jsou za dveřmi. Oslavil jste je ještě před odletem do Kanady, nebo jsou u Pytlíkových odložené až na leden?
Udělali jsme si je doma s řízkama a se vším všudy už začátkem prosince, než jsem jel do Vyškova na kemp. Těším se na Štědrý den s klukama v Edmontonu, už teď pouštíme v kabině vánoční písničky. Snažíme se být ve všech směrech rodina, která si pomáhá. Nejen na ledě, ale i mimo něj.
