Článek
S reprezentačním trenérem Milošem Říhou nic neproběhlo, ani náznak?
Kdyby mi někdo zaručil, že mi koupí nové nohy, které jsem měl před dvaceti lety...
Proč jste se stal ambasadorem nového partnera českého hokeje?
Musím říct, že mě nadchlo a oslovilo hlavně to, že půjde o velkou investici do mládeže, tohle český hokej hodně potřebuje. Je velmi těžké přesvědčovat rodiče, aby dávali děti na hokej, protože jde o drahý sport. Jednou se tu třeba sejdeme za deset let, až přivezeme medaili z mistrovství světa a budeme si moct říct, bylo to díky této spolupráci.
Co je potřeba, aby byla mládež lepší, výkonnostně se posunula?
Co si budeme namlouvat, velké pozitivum je, že v České republice je hokej stále hodně populární. Druhá a horší věc je, že hokej je drahý sport a přemlouvat rodiče, aby investovali nemalé peníze do dětí a vysvětlovat jim, že to je to nejlepší, co mohou dělat, to je někdy těžké. Já ale věřím, že se nám to podaří.
Český hokejový svaz angažoval trenéra Tomáše Pacinu, ten mimo jiné řekl, že české děti mají nevhodné hokejky, brusle, špatně bruslí. Souhlasíte?
Jsem zastáncem toho, že není důležitý mít nejlepší brusle, hokejku, když jste mladí. Věřím, že z těžších podmínek vyrůstají lepší hráči. Já jsem tak vždy trénoval. Chtěl jsem, aby byl trénink i zápas pro mě co nejobtížnější, tak jsem se zlepšoval. Na druhou stranu chápu, co tím chce říct. Problémů je více, proč nevozíme medaile. Nebo proč nejsme považovaní za tým v top šestce na světě. Začal bych u náboru dětí, opravdu jich přichází málo a některá mužstva jsou ráda, že poskládají tři čtyři pětky, což není dobré pro konkurenci. Kdo přijde, hraje.
S tím souvisejí i trenéři...
Je spoustu trenérů, kvalitních trenérů, je otázka, jak je motivovat, aby zůstali u hokeje. Je tu hodně věcí, jde o začarovaný kruh. Věřím, že by pomohl úspěch na olympiádě, mistrovství světa, třeba jako byl rok 1998.
Dalším dílem jsou rodiče, neumetají dětem až moc cestu?
Nechci se vracet třicet čtyřicet let nazpátek, když my jsme byli malí, byla jiná situace, systém. Byla tu větší motivace od rodičů, že jedině sportem se můžete podívat do světa, zajistit si lepší život. I tohle nás motivovalo. Svět se změnil, pro nikoho není problém vycestovat, vydělat si peníze bez tvrdý práce. Jde o to dětem vysvětlit, aby se ke sportu vracely, milovaly ho. Mít v sobě také soutěživost, ne si jít jen zahrát, nesrovnávat se s druhými, ale odevzdat maximum. Cesta k úspěchu nevede zkratkami, jde o každodenní opakování. Když máte auto, jednou ho načepujete a myslíte si, že bude jezdit celý rok. Ne. Naftu, benzin musíte dávat do něj pořád, jinak přestane jezdit. To je s tréninky a opakováními stejné. Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, to pak jako když najdeš.
Hýbou se současné děti více než vy?
My jsme měli daleko více pohybu. O nás se nikdo nestaral, kde jsi, co děláš, kdy přijdeš. Rodiče se nemohli starat, měli svoje starosti, aby nás uživili. I tohle nám dávalo určitou odpovědnost se o sebe postarat.
Když odbočíme k extralize. Máte za sebou první čtvrtinu základní části, jak ji hodnotíte?
Věřím, že se budeme pomalu zlepšovat, i když to je pro nás hodně náročné. Máme málo zkušeností. Doplácíme na hokejovou nevyzrálost, byli jsme pět let v nižší soutěži a ta se občas ozve.
