Článek
Proč v národním týmu končíte?
Ten pocit ve mně byl delší dobu a postupně dozrával. Rozhodnutá jsem byla už při posledním MS. Byla tam samozřejmě pořád vidina další účasti na olympiádě, cítila jsem ale, že už reprezentaci nemohu předat o moc víc. Je tu spoustu šikovných mladých holek, které si místo v týmu zaslouží a právě těm bychom měli teď dávat prostor. Věřím ale, že právě mladou generaci můžu ovlivňovat.
Alena Mills.
Jak?
Na ledě už nedokážu český hokej ovlivnit tak, jako když budu předávat mladším zkušenosti. Otevírají se mi trenérské dveře, pracujeme na hokejové akademii. Z hokeje rozhodně neodcházím, vedle rozvoje mládeže se teď budu soustředit na klubovou kariéru. Zároveň bych se chtěla věnovat i manželovi, který mě celou dobu maximálně podporuje, vždy ve mě věřil a pomáhal mi najít v hokeji smysl, i když se zrovna nedařilo. Teď mu to chci vynahradit.
Kdy a jakým způsobem jste svůj konec spoluhráčkám oznámila?
Vlastně omylem. Když jsme v dubnu slavili bronz z MS, byl s námi i můj muž a nechtěně řekl, že takhle slavíme naposledy. Spoluhráčka to slyšela a nejprve si myslela, že nám v dalších turnajích už nevěří. Pak ale pochopila, co to znamenalo. Ostatním jsem to naznačila.
K národnímu týmu jako jeho dlouholetá kapitánka neodmyslitelné patříte. Nebude váš odchod pro český ženský hokej naopak na škodu?
Dobrá otázka, asi to ukáže až čas. Byla jsem součástí reprezentace opravdu dlouho, že si to holky možná nedokážou beze mě představit, ale cítím, že můj čas v nároďáku se naplnil. Ženský hokej se ohromně rychle posouvá. Pokud se hráčky i celý tým budou dál vzdělávat a zůstanou správně hladové, tým má už teď na to, aby porazil Američanky a Kanaďanky. Pokud se bude pracovat více koncepčně a neusneme na vavřínech, co se nám povedlo za posledních pár let, může to vyjít.
Nebude vám pak líto, že vy už to budete sledovat jen z tribuny nebo u televize?
Je to možné. Pokud se to za pár let stane, budu ale především ráda a pyšná, že se to povedlo. Za dobu, co jsem byla u reprezentace, se ohromně zlepšily podmínky pro hokejistky a můžou se dál zlepšovat. Ideální by byla ještě větší finanční podpora pro hráčky, aby se mohly plně soustředit na hokej a nelítat mezi tréninky po brigádách. K tomu ale patří i úkoly pro hráčky, disciplína, osobní přístup, zodpovědnost a chuť růst.
Když se ohlédnete zpět, jaká to tedy byla s nároďákem jízda?
Když se podívám na cestu, kterou jsme ušli, tak mi tam nic nechybělo. Splnila jsem si všechny sny, se kterými jsem začínala.
Hokejistky (zleva) Alena Mills, Daniela Pejšová a Dominika Lásková během vyhlášení novinářské ankety Sportovec roku 2022.
Které?
Nejprve to bylo dostat se do top divize, pak se v ní udržet. S příchodem trenéra Paciny, který nám dal hokejovou identitu a styl hry, jsem začala vidět, že skrz dobrou a koncepční práci můžeme porazit Kanadu a USA, i když zatím ne ještě porážet. Jsem moc ráda, jak se za tu dobu změnilo vnímání ženského hokeje. Diváci si postupně našli krásu ženského hokeje a co je na něm baví. Předsudky vůči našemu sportu byly zpočátku obrovské, dnes je jich mnohem méně. Důležité ale je, že ubývají, zatímco fanoušků přibývá. Velký milník byl, když jsme měli za sebou několik kvalifikací a začali nakukovat do vyšší divize. Toužila jsem dostat se do skupiny A, to je ten nejlepší hokej na světě
Na jaké další momenty budete vzpomínat?
Určitě na svůj první zápas v reprezentaci. Pak na kvalifikaci na ZOH 2004 proti Ruskám. Jako čtrnáctiletá jsem nechápala, jak skvělé hokejistky Rusko mělo. Zápas jsme prakticky celý odbránily, takže rolba ani nemusela v jejich třetině jezdit. Památné bylo i mistrovství osmnáctek v roce 2008, kde jsme poprvé proti Švédkám vybojovaly bronz. Po zápase za mnou přišel Jeff Campbell z hokejové Síně slávy v Torontu a požádal mě o dres. Stejný člověk mě oslovil i na posledním mistrovství a požádal mě o hokejku do Síně slávy. Bylo to pro mě znamení, že se pomyslný kruh uzavřel.
Vzpomínáte i na méně příjemné okamžiky? Třeba když jste v roce 2009 vedla tým poprvé jako kapitánka a spadly jste z 1. divize o patro níž?
To byl silný moment. Tehdy jsme se bály, že nás jako reprezentaci zruší nebo utnou podporu. Utápěly jsme se v tom pocitu docela dlouho. Když pak přišel postup mezi elitu, byla to euforie. Rozhodně nejsilnějším momentem ale byla účast na olympiádě 2022. To je pro hokejistky jako Stanley Cup. Šestnáct let jsme se o hry snažily, a když se to pak podařilo, byl to sen. Ještě umocněný tím, že jsem mohla být vlajkonoškou celého českého olympijského týmu. Mám husí kůži, jen si na to vzpomenu. Byl to krásný zážitek.
Hokejistky Alena Mills (vlevo) a Tereza Plosová s bronzem z letošního mistrovství světa v kanadském Bramptonu.
Na klubové úrovni s nekončíte. Kam povedou vaše kroky po konci ve švédském Brynäs?
Další angažmá řeším, láká mě zkusit hokej v Americe v PHF na menším kluzišti.
Šlo by to to skloubit s trenérskou prací pro Český hokej?
Věřím, že ano. Postupně dostávám více nabídek z univerzitní NCAA, z první divize. Vloni jsme v Česku rozjeli projekt tréninků a kempů pro rozvoj dovednostní úrovně dívek. Chci inspirovat mladé hráčky, že se dá uspět v tomto sportu i v naší malé zemi. Naší misí je zapojit do projektu více současných hráček, pro které by to mohlo být zároveň i zajímavé zpestření i možnost vydělat si další peníze vedle hokeje. Mladé hráčky získají ty správné vzory, se kterými se můžou naživo potkat, vyzpovídat je a skamarádit se. Ne je vidět jen v televizi nebo na PlayStationu.
Když mluvíte o PlayStationu, na něm už jsou ve hře NHL i ženské týmy. Hrála jste už někdy za sebe?
(směje se) Jasně! Byla jsem v šoku, když za mnou na kempu přibruslila malá holčička v růžové helmě a řekla mi, že za mě hrála na PlayStationu a dala za mě čtyři góly. To by mě asi před lety nenapadlo. Manžel mi tu hru koupil k Vánocům a zkusila jsem ji. V té době jsme dlouho nemohly porazit Finky. Rozehrála jsem celý turnaj a ve čtvrtfinále Finsko porazila. Na loňském MS se nám to pak poprvé na velkém turnaji povedlo ve čtvrtfinále i doopravdy a otevřelo nám to dveře k historickému bronzu. Dá se říct, že výhru nad Finkami jsem si poprvé prožila na PlayStationu.
Co dalšího kromě si od projektu Through Generations pro mladé hokejistky slibujete?
Kvalita české ligy zatím není taková, aby se dokázaly poměřovat se zahraniční konkurencí. Mají těžké podmínky a spíše je to stojí peníze, než že by si hokejem dokázaly vydělat. Mnoho holek už na střední škole odchází do zahraničí, protože na českých školách musí mít vinou tréninků individuální plány a relativně brzo se musejí rozhodnout, jestli se vydají cestou sportu nebo vzdělání. Zatímco třeba v Americe to jde skloubit na střední i na vysoké škole. Sama jsem si prošla americkou střední školou a chápu, že to není pro každého. Těm, které chtějí zůstat v Česku, chceme nabídnout možnost hrát a rozvíjet se po hokejové stránce, ať už by do ciziny odešly později, nebo by zůstaly tady a společnými silami pozvedly české soutěže. Věříme, že ten projekt celkově povede ke zlepšení ženského hokeje na klubové i reprezentační úrovni. Ráda bych vychovala novou generaci, která časem bude Kanaďanky porážet pravidelně.
