Článek
Květnové mistrovství světa jste z rodinných důvodů vynechal. Jak jste se teď těšil na návrat do reprezentace?
Hodně, byla to dlouhá pauza. Doufal jsem, že se ještě v reprezentaci ukážu, takže mě pozvánka potěšila.
Z Curychu dostalo pozvánku ještě pět Švýcarů a Švéd Lucas Wallmark. Co jste se spoluhráči na takový zájem říkali?
Ani jsme se o tom nebavili, protože na švýcarských stránkách proběhla jen nominace jejich nároďáku a nikdo ani nevěděl, že jsme pozvánku dostali já a Lucas. Takže kluci se divili, když jsem jim říkal, že se o víkendu uvidíme (směje se). Kdybych chytal i proti Švýcarům, bude to mít svoje kouzlo.
Ve švýcarské nominaci nechybí ani váš 26letý brankářský kolega Ludovic Waeber, který je dle statistik v soutěži druhý hned za vámi.
Ludovic zatím odchytal v reprezentaci jediný zápas, takže jsem mu popřál hodně štěstí. Ale ne kdyby nastoupil proti nám. Je to skvělý kluk a gólman. Švýcarsko už potřebuje najít nástupce po Leonardu Genonim a právě Ludo je ve svých nejlepších letech. Chytá perfektně.
Co říkáte na to, že jste dle čísel tak vyrovnanou brankářskou dvojicí?
Je to super, ale statistiky ani nesleduju, jsou často zkreslující. Zajímá mě jen kolonka výher. Ta není špatná, držíme třetí místo tabulky, ale podle mě máme potenciál předvádět ještě lepší výkony.
Brankář Šimon Hrubec během tréninku hokejové reprezentace před Švýcarskými hrami.
Ve Švýcarsku panuje na stadionech skvělá atmosféra. Bude tomu tak i v sobotu?
Stoprocentně. Lidi tam hokej zbožňují. Navíc Fribourg je známý skvělými fanoušky, kteří ženou svůj tým i za nepříznivého stavu.
Sobotní utkání začne až ve 20:15 hod. I duely národní ligy startují velmi pozdě. Musel jste si na to zvykat?
Je to velký zásah do mojí rutiny. Musel jsem ji posunout o hodinu. Byl jsem zvyklý si dávat předzápasového šlofíka ve dvě, teď chodím spát ve tři, abych mohl nabranou energii správně zúročit.
V červnu se vám narodil druhý potomek, první dcera. Vzali už jste ji podívat se na zápas?
Právě protože se hraje vždycky takhle pozdě, tak ne. Ani čtyřletý syn nechodí. Nemůžou jít spát v jednu v noci. Je pro nás důležitější, aby měli řád. Občas se na mě syn podívá aspoň v televizi, aby ještě věřil, že ještě vůbec hraju hokej (usmívá se).
Jak si užíváte první sezonu ve Švýcarsku po životní stránce?
Je to fantazie. Navíc se srovnání s Ruskem nebo Čínou, kde jsem působil předtím. A co se týče cestování, je to tu dokonce lepší než v Česku. S Třincem jsme na zápasy jezdili den předem, to ve Švýcarsku nemusíme. Díky tomu trávím s rodinou mnohem víc času.
