Článek
Nicméně přiznává, že v kabině nejvíc drží s krajanem Janem Horáčkem a slovenským legionářem Richardem Kapušem. „Kluci mi vždy pomohu, když je potřeba něco zařídit.“
Novokuzněck nepatří ke klubům s výraznými ambicemi v KHL. „Chtěli bychom hlavně urvat play off. Vstup do sezóny jsme měli až nečekaně úspěšný, jenže v posledních třech týdnech se to zhoršilo. Mně samotnému se ještě v přípravě dařilo dávat hodně gólů, teď mi to však tolik nejde,“ říká Hořava, jenž se ve 23 ligových utkání trefil jen třikrát.
„Hokejově mi KHL připadá stejná jako dřívější ruská superliga, ale hodně se změnilo v oblasti marketingu nebo zázemí pro mužstva. Organizačně je soutěž určitě na lepší úrovni, také divácký zájem o ni je výraznější,“ je přesvědčen český forvard.
Cestování dává zabrat
Nejvíce Hořavu trápí, že to mají hráči Novokuzněcku všude daleko. „Cestování je docela náročné, naštěstí jsme zatím nebyli na báze. Pokud ale budeme pokračovat v rozpačitých výsledcích i po reprezentační pauze, zřejmě nás to nemine,“ přiznal.
Koučem Novokuzněcku je Boris Michajlov, bývalý skvělý hráč, který přivedl Rusy ke zlatu na MS 1993 i jako trenér. „Je to hokejová legenda, v celé zemi požívá obrovský respekt. Všichni ho uznávají, i když je hodně přísný. Má ale stejný metr na všechny a ani kvůli němu ruštinu nepotřebuji.“
Do reprezentace se Hořava vrátil po dvouleté pauze a včera v Helsinkách naskočil do útoku vedle karlovarských věží. „Byl jsem hodně překvapen svou nominací. Chci se ale ukázat v co nejlepším světle,“ míní Hořava, jenž přes internet sleduje, jak si vede mladší bratr Petr v kladenské obraně.
Vnímá také úspěšnost otce na ústecké střídačce. „Registroval jsem i zájem Omsku o tátu na post asistenta, ale má práci v Ústí, takže z toho nebylo nic,“ pousměje se nad otázkou, zda ho nemrzí nerealizované rodinné setkání na ruské hokejové půdě.
