Článek
S Helsinkami jste podruhé v řadě ovládla finskou ligu. Jak byla složitá cesta za obhajobou?
Vždycky je trnitější než to vyhrát poprvé. Měly jsme terč na zádech a každý nás chtěl sestřelit. Taky jsme tentokrát neprošly k titulu bez prohry, byl to větší boj, ale dotáhly jsme to do vítězného konce.
Oslavy jste si užila stejně?
Je to samozřejmě trochu jiný pocit. Napoprvé totální euforie, trochu šok, byla jsem z toho taková mimo. Teď už to byla spíš úleva, vyvíjely jsme si na sebe tlak, tak jsme si hlavně oddechly. Ale oslavy jsme nepodcenily a moc jsme si je užily.
Jak bylo těžké sledovat zbytek finálové série kvůli zranění jen ze střídačky?
Byl to dost infarktový zážitek, jak jsem nemohla ovlivnit dění na ledě, ale holky to zvládly parádně i beze mě. Já jsem chyběla chvilku už kolem Vánoc, pak se mi zranění vrátilo v play off, takže od druhého finále už jsem nehrála.
V základní části jste chyběla na osm duelů, přesto jste znovu po roce ovládla kanadské bodování s neuvěřitelnými 71 body ze 24 zápasů.
V naší lajně si výborně rozumíme. Hrajeme spolu tři roky, máme chemii, to se projevuje. Víme o sobě, i když se nevidíme. Individuální úspěch je třešnička na dortu. Hlavní cíl byl obhajoba titulu, tohle je bonus, který zahřál u srdíčka.
Smlouva v Helsinkách vám vypršela. Budete tam pokračovat?
Uvidím, ještě nejsem rozhodnutá. Dveře si nechci zavírat nikam. Lákala by mě zámořská PWHL, Švýcarsko nebo Švédsko bych taky klidně zkusila. Je to otevřené. Záleží taky, jak se mi povede mistrovství. Každopádně Finsko jsem si za ty čtyři roky zamilovala. Je to srdeční záležitost a pro mě už takový domov. Oblíbila jsem si lidi, našla jsem si tam spoustu kamarádek, práci, i školu.
Měla jsem trenéry, kteří mě zesměšňovali, popisuje reprezentantka VanišováVideo: Sport.cz
V ní jste si vybrala neurovědu. Čím vás tenhle specifický obor zaujal?
Poslední rok na univerzitě v Clarksonu jsem si jen tak vzala neurobiologii. A hnedka mě to hrozně chytlo a zaujalo, navíc jsem na to měla skvělého učitele. Když jsem se vracela do Evropy, našla jsem, že právě v Helsinkách nabízejí tenhle program. Tak jsem to zkusila a moc mě to baví, i když je to hodně náročné. Už jsem nasbírala kredity, jen potřebuju dopsat diplomku. V budoucnu bych si v tomhle oboru chtěla najít práci, ale zatím je pro mě priorita hokej.
Jak se tak obtížné studium dalo zkombinovat s vrcholovým sportem?
První rok byl nejtěžší. Trochu mi pomohl covid, kdy jsme přešli do online výuky, což mi ušetřilo dost času. Pak jsem si dala od studia rok pauzu kvůli olympiádě, protože to bych školu vůbec nestíhala. Loni jsem dochodila zbytek předmětů, navíc ještě občas chodila dělat vychovatelku do školky. Bylo to hodně náročné, ale nic jiného mi nezbývalo.
Teď už se zvládáte uživit jenom hokejem?
Naštěstí ano. Soutěže na severu se za poslední roky finančně ohromně posunuly, konečně dostáváme normální peníze. Samozřejmě si hokejem nenašetřím žádné velké částky, a když chci vyrazit na nějakou pěknou dovolenou, zajdu občas ještě pracovat do školky, ale už je to výrazně lepší.
Co je potřeba k tomu, aby se podmínky zlepšily i v Česku, kde zatím hráčky mají k profesionální smlouvě proklatě daleko?
Dobrá otázka. Zaprvé určitě kvalitní liga. Protože na severu měli solidní soutěž, i když tam ještě pár let zpátky nebyly takové podmínky. V Česku nemáme vysokou úroveň. Je potřeba, aby holky měly důstojné zázemí. A aby mohly hokej skloubit se školou, což je v zámoří i na severu Evropy běžná praxe, u nás bohužel ne.
Příklep s českými reprezentantkami Kateřinou Mrázovou a Terezou VanišovouVideo: Sport.cz
Úspěchy s reprezentací se vám alespoň daří ženský hokej popularizovat.
Snažíme se. A je to na dobré cestě, nadchlo mě, kolik holčiček se v pondělí ukázalo na náborové akci v Plzni. Když jsem začínala s hokejem, žádnou jinou holku jsem ani neznala. Teď už jich je mnohem víc. Hodně pomohlo, když jsme se dostaly na olympiádu. A pak samozřejmě i ty dva bronzy z mistrovství.
A na blížícím se šampionátu v americké Utice máte stejné ambice?
Možná i větší. Vyvíjíme si na sebe tlak a samozřejmě chceme medaili. Minimálně bronzovou, ale rády bychom zabojovaly ještě o něco výš.
Cítíte, že se mezera mezi vámi a zámořskými celky postupně zmenšuje?
Rozhodně. Je super, že Američanky si nás vyhlídly i na přípravný zápas. Před pár lety jsme proti nim ani nebyly schopné vyjet z pásma, teď už se dokážeme i střelecky prosadit. Potřebujeme se s nimi měřit co nejčastěji, aby se propast i nadále zmenšovala. Věřím, že se blíží doba, kdy je nebo Kanadu zvládneme porazit.
