Článek
Je vám pětatřicet a máte bohaté zkušenosti z NHL, budete při návratu do reprezentace vůbec nervózní?
Možná kdyby byl plný stadion, tak by se mnou nervozitka zacloumala. Jenže smí být pouze tisíc lidí v hledišti, taková je bohužel doba. Nad nějakými nervy tedy moc nepřemýšlím, spíš se těším. Hodit na sebe tenhle dres je vždycky příjemné. Doufám, že si čtvrteční zápas užiju z osobního i týmového hlediska.
Lístky nešly do volného prodeje. Podařilo se vám ale v rámci kvóty pro partnery reprezentace získat něco pro rodinu?
Rodiče i brácha už v mě reprezentaci naživo viděli, takže ti zůstanou určitě u televize. Manželka tu možnost ještě neměla, ale děcka jsou teď nějaká nemocná, tak nevím, jestli by vůbec mohla přijet.
Na křídla jste dostal sparťany Michala Řepíka a Vladimíra Sobotku. Řešili jste mezi sebou ještě nedělní vzájemný extraligový zápas, který jste s Olomoucí nečekaně vyhráli?
Moc jsme se o tom nebavili, ani na žádné popichování nedošlo. Pokecali jsme spíš o rodině a dost mluvíme o systému, jak budeme hrát. První úterní trénink byl seznamovací, ale ještě máme další tři. Snad nám pomůžu sladit se tak, že v zápase všichni tři ukážeme, co umíme.
Jak se jako aktuálně nejstarší hráč reprezentace cítíte v kabině?
Naštěstí pár spoluhráčů docela dobře znám, třeba Sob (Sobotka) nebo Frolda (Frolík) hráli dlouho NHL, ale samozřejmě je tady i dost těch, s nimiž se teprve poznám. Některé jsem zatím registroval jen podle jmen a možná mi pár dní potrvá, než si je spojím i s obličeji. Nejvíc se ale tým stmeluje v zápase.
Vy jste navrhl trenérům, že odehrajete jen utkání s Finy v Praze a do Moskvy už s reprezentací nepoletíte?
Vzešlo to ze vzájemné debaty. Nezastírám, vyhovuje mi, že nemusím do Ruska. Pro mě tohle byla nejpřijatelnější varianta. Mám teď doma i americkou část své rodiny, a kdybych měl v Moskvě náhodou pozitivní test, musel bych tam zůstat nějaké dva týdny. To by bylo moc těžké, bohužel teď s covidem takhle vypadá situace skoro všude. Všichni jsme viděli, co se tady stalo s Gulym, i když já měl na pondělní trénink ještě volno.
Trenér Filip Pešán a David Krejčí.
V současné době jste asi jediným extraligovým hokejistou, jenž by měl mít nominaci na ZOH jistou. Už se vám honí hlavou myšlenky na Peking?
Zatím olympiádu neřeším, dosud ani není úplně jasné, jestli bude skutečně s hráči z NHL. Teď mám před sebou čtvrteční zápas a pak se budu soustředit zase na výkony v klubu. Není dobré koukat moc dopředu, protože pak bych přehlížel nejbližší věci.
Po návratu z Bostonu si v Olomouci držíte průměr kanadského bodu na zápas a váš ice time pravidelně šplhá přes 22 minut. Jak takové zatížení zvládáte?
Dávám to docela v pohodě. Každý hráč chce být hodně na ledě, nejsem výjimkou. Jsem rád za každou minutu a těší mě důvěra trenérů. Před první reprezentační pauzou jsme hráli super a byli hodně blízko první čtyřce. Od půlky listopadu nám to až tolik nešlo, spadli jsme na jedenácté místo, ale doufám, že se po Vánocích zase chytneme.
