Článek
"Je fakt, že v Novosibirsku jsem na ruské poměry dlouho. Už se ke mně chovají trochu jinak než na začátku, ale hlavně tahle sezóna je pro nás lepší. Všichni mají dobrou náladu a vnímají ten hokej jinak," uvedl Gureň v rozhovoru s novináři na srazu národního týmu v Praze. Rodák z Uherského Hradiště prý ani v nejmenším nepředpokládal, že v superlize bude hrát tak dlouho. "Chtěl jsem vidět, jak to tam vypadá. Teď už je to skoro pět let. Rychle to uteklo," usmál se Gureň.
Kam budou mířit jeho kroky v příští sezóně, to ofenzivně laděný obránce momentálně netuší, ale podle všeho by se nebránil v Novosibirsku pokračovat. "Každý rok říkám, že končím, ale nějak se mi to nedaří. Pokud bude slušná sezóna a budou mít zájem, tak bych tam možná ještě zůstal," přiznal Gureň. O tom, že si jej v klubu oblíbili, svědčí i skutečnost, že mu novou smlouvu nabídli i po sezóně, kterou téměř celou pro zranění vynechal. "I proto bych spíše zůstal tam, i když dostávám i nabídky z jiných ruských klubů," vysvětlil.
Sibiru je momentálně šestý v tabulce a má dobrou šanci zahrát si v play-off, Gureňově spokojenosti vedle výsledků nahrává i příjemné prostředí v Novosibirsku. "Je to hodně velké město, ve kterém žije asi dva milióny obyvatel. Samozřejmě, Moskva je jiná, ale po Petrohradu či Kazani je podle všech jedno z nejlepších, kde se hraje hokej. Všechno je tam na úrovni," podotkl Gureň.
Krutá zima
S partnerkou tak může chodit do kin, restaurací či nově zrekonstruovaného divadla, které před rokem otvíral osobně prezident Vladimir Putin. "Už jsme tam byli. Ne, že bych byl fanda divadla, ale byli jsme zvědaví, jak to tam vypadá. Vytáhli nás tam kluci ze Slovenska, kteří v týmu se mnou hráli," uvedl Gureň. Výhodou je i skutečnost, že v Novosibirsku hraje tak dlouho. "Už tam mám hodně známých, se kterými můžu jít i do přírody. Mimo město," pochvaloval si.
Jedinou stinnou stránkou jeho současného angažmá je prý nepříjemná zima. "To je nejhorší. Minulý rok bylo tři týdny v kuse mínus čtyřicet. Teď, když jsem odlétal, tam bylo mínus dvacet. Až se vrátím, tak to bude ještě horší. Lidem už to tam ale nepřijde a mně taky ne. Dobře se oblíknete a dá se to. Po ulici stejně moc nechodíte," vysvětlil Gureň. Nejhorší je prý, když k tomu navíc fouká vítr. "To ani nemusí být tolik stupňů, ale ten vítr...," kroutil hlavou bývalý hráč Zlína či Třince.
Původně náhradník
V příštích dnech jej ale počasí nemusí trápit. Stráví je v Praze, Helsinkách a v Moskvě, kde bude hrát reprezentace. Gureň se do národního týmu vrátil po více než čtyřech letech, naposledy startoval v květnu 2002 na turnaji Karjala. Moc přitom nechybělo a mohl se objevit již na předešlém srazu národního týmu. Kouč Alois Hadamczik jej chtěl dodatečně pozvat, ale po zmatcích nakonec Gureň v listopadu do Prahy nedorazil.
"Tentokrát to bylo v pohodě, takže jsem rád, že jsem tady a můžu reprezentovat. K tomu minulému bych se už ale nevracel. Je to za námi," mávl rukou Gureň, jenž byl i tentokrát do týmu zařazen dodatečně. Jeho jméno však figurovalo mezi náhradníky již od zveřejnění nominace "O tom jsem ale nevěděl. Rodiče mi pak řekli, že to četli. Když mi (generální manažer) pan Kusý volal, že mají zraněné hráče a jestli nechci přijet, neváhal jsem," dodal Gureň.
