GLOSA: Pešán protočil rekordní počet hráčů, kostru mužstva pro šampionát nemá

Přitom proti všem třem soupeřům na Švédských hrách vedlo, o víkendu proti Finům a Rusům dokonce o dva góly ještě v závěru druhých třetin. Pešán hořce litoval, že jeho svěřenci ani jednou nedokázali slibný náskok přetavit do úspěšného výsledku.

Poznání z dosavadního průběhu sezony je dost bolestivé. Soupeři obecně hrají s větší lehkostí, a to nejen v koncovce. Nemají tolik vyloučených, česká nedisciplinovanost je v určitých momentech až zničující a většinou znamená předání herní iniciativy protivníkovi. Pešán připustil, že fauly hokejkou vyplývají z určité nešikovnosti a přemíry snahy, s níž někteří hráči chodí do soubojů.

Úplně zvláštní kapitolou pak je kolaps na závěr nedělního utkání s Ruskem. Série drobných chybiček, zaváhání a nepřesností narostla v řetězový malér a česká hra se úplně rozsypala. Aby národní tým inkasoval v poslední třetině pět gólů, to se mu stalo naposledy v semifinále MS 2003 proti Kanadě (4:8).

„Nemá cenu se za něco schovávat," mínil kouč, jemuž se nevyplatilo stažení hry na tři lajny. „Hledal jsem tímto způsobem cestu k vítězství, ale evidentně ta moje volba byla špatná. Kdybychom byli v ten moment skutečně silní, tak bychom se takhle nesložili," litoval Pešán.

Podle kouče se reprezentanti potřebují naučit vyhrávat, jinak se český hokej nikam nepohne. Taková schopnost se musí v každém hráči trochu vypěstovat, právě opakovaná vystoupení na mezistátní scéně jsou nejlepší průpravou. „Ukazuje se, že nám rostou noví hráči pro reprezentační scénu, jen jako příklad bych třeba uvedl Gazdu či Blümela. Jsem moc rád, že sbírají cenné zkušenosti, mrzí mě jen, že se zatím neučí vyhrávat."

V rozpětí dvanácti týdnů se v dresu národního týmu představil až neuvěřitelný počet 63 hokejistů, z nichž pouze útočník Radan Lenc odehrál všech devět reprezentačních zápasů. A ke spočtení těch, co mají na kontě alespoň těsnou většinu utkání vám postačí prsty na rukou.

Zvlášť nominace na únorový turnaj nebyla jednoduchá, ať s ohledem na covidovou situaci a blížící se play off, před nímž se zejména zkušení hráči raději omluví a zůstanou doma, aby si doléčili šrámy před ligovým finišem.

Pešánova komunikace s kluby ale trochu drhne, na sílu se nic prosadit nedá a zatím trenér veřejně moc neukázal, že by uměl pokorně přijímat jiné názory. Namítá, že stavět kostru národního týmu během letošní atypické sezony, do níž výrazně promlouvá covid, ani není možné. V tom má pravdu.

Každý turnaj, vlastně i zápas je specifický. Je třeba také vzít v úvahu, že ani na jeden ze tří turnajů nemohl přijet třeba Jan Kovář ze švýcarského Zugu, většinou nebyli k dispozici ani hráči z KHL a za celou sezonu se v národním týmu neobjevily extraligové stálice Řepík, Gulaš nebo M. Růžička. Zatím to ale nepůsobí tak, že by si reprezentační trenér připravoval mužstvo pro světový šampionát.

Bude ho budovat víc než kterýkoli z jeho předchůdců na poslední chvíli. „Nikdo v podstatě neví, jaká budou za tři měsíce v Rize pravidla. Jestli mistrovství světa bude celé v bublině, kdo tam pak přijede a za jakých podmínek. Jestli stihnou vrchol sezony hráči z NHL, to je další velká neznámá," uvažuje Pešán.