Hlavní obsah

GLOSA: Česká osmnáctka na kolotoči. Hrozivý obraz hry, přesto jediná cesta jak neutrpět debakl

Závěrečný souboj českých hokejistů do 18 let na MS proti USA připomínal hru kočky s myší. A národní tým byl, nepřekvapivě, v roli malého hlodavce. Reprezentanti se povozili na kolotoči, na střely prohráli hrozivým rozdílem 12:52. Stále stejný obraz hry, ve kterém česká pětice stojí sevřená před brankovištěm a čeká, co udělá soupeř, byl však jedinou cestou k tomu odvrátit debakl a třeba se díky brejkům pokusit o čtvrtfinálový zázrak na ledě. První úkol se díky výsledku 1:4 splnit podařilo, druhý ne. Je to však dost na to končit turnaj se vztyčenou hlavou?

Foto: Sport.cz s využitím iihf.com

"Národní tým hrál celý zápas v oslabení. V oslabení pět proti pěti," píše ve své glose k poslednímu vystoupení české osmnáctky na MS hokejový redaktor Sport.cz Matěj Vybíral.

Článek

Vyčítat trenérovi Jakubu Petrovi zvolenou taktiku nejde. Hrát s Američany otevřený hokej? Skončilo by to ostudou. Vždyť Spojené státy nasázely každému ve skupině minimálně sedmičku.

„Není to můj styl hokeje, ale na soupeře platil," tvrdil trenér Petr. Dejme tomu, protože o moc lepší výsledek fakt uhrát nešlo. Další výrok 49letého kouče už je ale úsměvný. „Hele, Třinec hraje defenzivní hokej a vyhraje titul," poznamenal.

Nevím, kolik zápasů Ocelářů v play off Petr viděl, ale jestli mu jejich styl hry přišel podobný jako pět českých kuželů stojících před Hrabalem, tak je něco opravdu špatně. Vždyť národní tým hrál celý zápas v oslabení. V oslabení pět proti pěti.

Tenhle český výkon zámořské skauty rozhodně nepřesvědčil, taky proto se drtivá většina z nich po druhé třetině sebrala a vydala z Basileje do Porrentruy přihlížet slovenskému překvapení proti Finsku.

Ano, individuality jako Eduard Šalé nebo Michael Hrabal si turnajem směrem k draftu možná pomohly, ale národní tým zanechal ve Švýcarsku dojem hráčů, kteří se bojí kotouče, bojí se tvořit. Podobnou taktiku zvolil i na Švédy. A když se pokoušel hrát s Kanadou otevřenou partii, výsledkem byl debakl 3:8.

S o to větším podivem se pak poslouchají relativně spokojená hodnocení hráčů. „Nechali jsme na ledě všechno. Jsem pyšný na všechny kluky, co tu se mnou byli. Každý z nás věřil, že můžeme udělat úspěch. Ten sice nevyšel, ale nemáme se za co stydět," říkal třeba obránce Vojtěch Vochvest.

Jestli tohle stačí k radosti, tak český hokej opravdu může v budoucnu mířit ambicemi jen do čtvrtfinále. Vždyť osmnáctka porazila na turnaji pouze slaboučké Němce, kteří v prvním souboji o záchranu vyhořeli i s Norskem (1:6).

Přesto si kouč Petr dovolí po turnaji říct: „Myslel jsem, že tento ročník má šanci. A on by ji vážně měl. Kdybychom proměňovali šance, jsme první ve skupině." No, leda kdyby národní tým proměňoval sto procent šancí. A to se v hokeji nestává.

A jak tedy šampionát zhodnotit? „Může to být super a může to být taky totální průser," prohlašoval před mistrovstvím hlavní trenér. A vlastně se netrefil ani na jednu stranu. Totální průser by byl souboj o záchranu, ale k super představení měly výkony jeho svěřenců pořádně daleko. Tak snad za rok... Tentokrát už pod jiným vedením.