Článek
Křížová získala společně s týmem Minnesoty Walter Cup už loni na konci května, jenže coby jediná Evropanka v družstvu si musela počkat, až se najde vhodná chvíle a přiveze pohár domů. Teď při únorové reprezentační pauze, kdy i zámořská liga PWHL na chvíli zpomalila své tempo, 15kilogramový grál uložila do speciálního kufru a o víkendu s ním podnikla tour (nejen) po rodné Vysočině.
Ukázala ho v Telči, kde přes léto trénuje třeba společně s Martinem Nečasem, Filipem Zadinou, Martinem Kautem či Jaromírem Pytlíkem, a hned od zdejšího starosty dostala nabídku, aby se v městečku po kariéře natrvalo usadila. Zastavila se také na zimáku v Pelhřimově, kde až do patnácti let hrávala s kluky, a nadšeně viděla, že „po ledě jezdí víc holčiček než kluků, což dává dívčímu hokeji velkou budoucnost“.
Na besedu v rodné Horní Cerekvi přišly snad dvě stovky příznivců a v neděli při extraligovém mači Sparty jí v O2 areně tleskalo téměř 11 tisíc diváků. „Jsem ráda, že jsem pohár mohla přivézt do Česka, a mám fakt radost, že jsem strávila čas s rodinou a přáteli.“
Walter Cup, trofej pro vítězky zámořské PWHL
Trofej, ač Minnesota je vůbec prvním držitelem, už má po oslavách škrábance a jedna z hokejek na poháru sotva drží. Ale to nějak k velkým výhrám patří a dámy nejsou výjimkami.
Nicméně Walter Cup, který se teď zastavil v Česku, je dokonalým zrcadlem toho, jak se ženský hokej v tuzemsku vyvinul. Křížová coby „špunt“ začínala na rybníku v Horní Cerekvi, jak sama řekne, „to byly ještě ty pravé zimy, kdy se dalo bruslit“. Pak naskočila do klučičího mužstva, v němž hrávala až do patnácti let.
„Jiní na nás koukali skrz prsty, protože když před lety hrály holky hokej, bylo to divné, protože holka přece k hokeji nepatří a nemá tam být. Ale jako dítě jsem to nevnímala. Já chtěla sportovat, být pořád na ledě, kluci mě brali do party, takže ty řeči kolem si museli vyslechnout rodiče. Zvládli jsme to,“ popisuje Křížová.
Ještě jí nebylo sedmnáct, když se statečně vydala do Ameriky, aby pokračovala ve svém hokejovém snu. Byla už i členkou reprezentace, která ovšem zůstávala na okraji zájmu, až příchod kouče Paciny a účast na olympiádě v Pekingu výrazně pohled na národní tým žen proměnily. A tak má doma už dva bronzy ze světového šampionátu, za dva měsíce startuje ten v Českých Budějovicích.
„Na to se těžko hledají slova. Je až dojemné, že moji přátelé, rodina mohou přijet a my si zahrajeme na domácí půdě. Čeští hokejoví fanoušci jsou opravdu nejlepší na světě, umí vytvořit skvělou atmosféru. Inspiruje nás loňské zlato kluků, ale hlavně samy chceme dosáhnout těch nejlepších kovů a uděláme pro to maximum.“
Ne, zatím si zámořské týmy Kanady a Spojených států drží od zbytku světa odstup, nicméně v juniorských kategoriích už je i Češky dokážou porazit. Od loňska navíc šlape za Atlantikem profesionální liga, jistá obdoba NHL, která plní arény, a byť ji hraje šest týmů, Češky tu mají devět hráček i kanadskou trenérku reprezentace.
„Je to nová éra ženského hokeje. NHL taky začínala se šesti týmy a já doufám, že my taky jednou budeme mít 32 celků. Liga roste, letí dopředu. Zájem fanoušků i médií je obrovský. Za půl roku nastal neuvěřitelný posun a jsem moc ráda, že jsem toho byla součástí,“ popisuje 30letá útočnice Minnesoty. „A taky je to skvělá vize pro malé holčičky i pro rodiče, že holka může hrát hokej a jednou se tím i živit. Že je to normální. Ano, s předsudky se pořád setkáváme, ale věříme, že šampionátem i filmem změníme názor spoustě lidí,“ zmiňuje Křížová dokument, který se ve spolupráci se Seznam.cz o hokejistkách točí.
A i sebevědomé zámoří začíná evropský a český ženský hokej vážně respektovat. „Vědí, že jsme dobré, že se s námi dá hrát, a moc se jim proti nám nechce nastupovat. Mám v týmu spoustu Američanek i pár Kanaďanek, do Česka se těší, ale na nás jako soupeřky už ne.“
V pátek a sobotu čeká Češky v Liberci generálka na šampionát, střetnou se s Finskem a Švýcarskem.
