Článek
„Všichni doma víme o té slavné fotce dědy s bráchou Jirkou po výhře nad Sověty a zisku zlata na mistrovství světa v Praze. Bylo by fajn po 49 letech na něco podobného společně navázat. Oba tady chceme zabojovat o nominaci na šampionát, aby na nás celá rodina mohla být pyšná," říká David Musil, jenž byl na mistrovství světa už před dvěma lety v Bratislavě.
Sourozenec tolik zkušeností nemá, za reprezentaci odehrál jen osm zápasů. „Budu makat, jak nejlépe dovedu, jinak těžko můžu ovlivnit, jestli si mě trenér v mužstvu nechá," připouští Adam Musil, jenž ale na rozdíl od bratra už dal za reprezentaci gól. „Taky je to útočník. Když se mě ale na něco zeptá, vždycky jsem tady pro něj a pomůžeme si. Ale i já vím, že se na něj kdykoli a v čemkoli můžu spolehnout," oceňuje David sourozeneckou solidaritu.
„Sedíme s bráchou v kabině národního týmu vedle sebe, což je parádní. Jen je mi líto, že se toho děda nedožil," posteskne si Adam, jenž svým ofenzivním projevem na ledě právě Holíka hodně připomíná. „Taky mě mrzí, že u toho není. Dobře víme, co pro nás oba děda znamenal a s čím nám, ať už na cestě životem, nebo s hokejem, pomáhal. Konečně nastoupíme spolu za stejný tým, to by viděl rád," přiznává David.
Adam Musil z Liberce oslavuje gól proti Spartě.
V letošním finále extraligy oba Holíkovi vnuci stáli proti sobě a byl to David, jenž po dvou letech znovu prožil mistrovské oslavy s Oceláři. „Jiné byly asi jen v tom, že u toho chyběli fanoušci v hledišti a pro mě, že na druhé straně za Bílé Tygry válel Adam," říká. „Pod dojmem finále jsem říkal, že už proti bráchovi nechci hrát. Jak je urostlej s dobrým pohybem, všude dosáhne a je fakt těžké přes něj přejít," tvrdí Adam. „No, tvou hru soupeř většinou taky dost drsně pocítí, do branky jdeš jako tank. Lepší je tě mít po svém boku než proti sobě," ozve se starší sourozenec.
Pro každého z rodiny bylo těžké sledovat finálový duel. „Jak říkal správně náš táta, tentokrát mohl vyhrát jen jeden Musil a za toho druhého to asi rodiče trochu mrzelo, ale i tak pro ně musela celá finálová série být ohromný zážitek," tvrdí starší z potomků, jenž má hokejové geny spíš po otci Františkovi. Držitel zlata z MS 1985 si pak vzal Holíkovu dceru Andreu, někdejší vítězku wimbledonské juniorky. „Tím, jak hrajeme, se snažíme rodičům oplatit, kolik času a peněž do nás investovali. Taťka byl na nás vždycky tvrdej, teď snad může být i hrdej," přemítá mladší z Musilových synů.
Zleva Martin Gernát z Třince a Adam Musil z Liberce.
Když se po play off o víkendu sourozenci sešli konečně doma, David rozhodně nemachroval, že on je mistrem. „Moc jsme hokej neřešili," tvrdí třinecký obránce. „Brácha se ukázal jako charakter. Pro mě je to pořád ještě dost hořké, ale nesypal sůl do bolavých ran, byl skromnej," oceňuje Adam. „No, a kdyby se přece jen vytahoval, tak by dostal nabančíno. Ne, to jen žertuju, my se nepereme, a kdyby jo, tak nevím, jestli bych zrovna já byl vítězem, " usměje se.
