Článek
Zmínil jste úspěch dvacítky. Nakonec se ani jeden hráč nedostal do výběru pro Švédské hry. Proč nedošlo třeba na Eduarda Šalého, který pravidelně hraje extraligu za Kometu nedávno vstřelil hattrick?
Já u něj vidím velký příměr s Martinem Nečasem a vím, že se jejich rozvoj musí hlídat. Kolikrát jsem na Martinovi poznal, že je nesvůj. Že mu někde chyběla kila, že mu občas u mantinelu hrozilo přizabití. Věděl jsem, že je potřeba ho někdy stáhnout ze hry, dát mu méně času. To stejné děláme s Edou. On nemusí vylepšovat herní vnímání a čtení, protože ty stejně jako ruce má od Boha. Potřebuje zesílit, ale nesmí se to uspěchat. Mezinárodní hokej je o level jinde než extraliga, jsou tam chlapiska, kteří skvěle bruslí, mají výborné čtení. Na to má ještě Eda čas, to by nebylo rozumné, i proto jel v reprezentační s osmnáctkou.
Zůstane v Kometě?
My doufáme, že bude vysoko na draftu. Může se stát to, co se přihodilo Martinem, kdy nám ho Carolina ještě na sezonu vrátila. Nebo si vzpomínám, jak mi na dovolenou volal manažer Anaheimu, protože Lukáš Dostál měl smlouvu u nás, jestli bych ho nepustil chytat do Finska, že by to pro jeho růst bylo lepší. Tak jsem jen řekl: O.K., ale vy mi slibte, že se o něj postaráte. Já ho totiž trénuji od třetí třídy, takže ho mám skoro jako své dítě. A on to slíbil. U těch kluků, co z Komety hrají venku, byl vždycky fantastický přístup rodičů. Říkali dětem: Poslouchej trenéra, my do toho nebudeme mluvit. Jinak to totiž nemůže fungovat.
Vidíte, přitom se už skoro dvacet let žehrá na rodiče, jak do všeho kafrají.
Ono je to o jejich ambicích. U Martina Nečase jsme se domluvili v osmé třídě, že ve Žďáru dodělá základní školu a pak půjde do Brna, aby ten skok nebyl takový. A jeho tatínek mi říkal: Já ti věřím. Podali jsme si ruku a já mu slíbil, že ho ohlídám. Když měl Martin v létě ve Žďáru exhibici s Kubou Voráčkem, tak mě pozvali a pan Nečas chtěl, abych byl na střídačce, že jsem jeho druhý hokejový táta. To je ten důležitý vztah rodiny, že když mi dítě svěří, aby hokejově vyrostlo. Musí být od nich podpora. Pokud by trenér dětí něco řekl a doma to negovali, nemůže to nikdy fungovat. Úplně mě dojal pohled na Dostyho (Dostála) v Tampere. Mám jeho fotku, jak jsem ho trénoval jako dítě, a najednou stojí v bráně při zápase nároďáku na mistrovství světa. Pak si sám řeknete: To dává smysl!
Brněnská hvězdička Eduard Šalé a práce s hokejovými talenty. Příspěvek z pořadu Příklep.Video: Sport.cz
Když jsme spolu mluvili před šampionátem v Tampere, říkal jste, jak nutný je už pro český hokej úspěch. Získali jste bronz, dvacítka v lednu přidala stříbro. Už je lépe?
Ten úspěch jsem zmiňoval v návaznosti i na covidovou dobu. Přípravka a prvňáčci nám z těch dvou let budou chybět. Proto jsme potřebovali úspěch, aby národ zase hokejem žil a my dostali děti zpátky na led. Dvacítka hrála fantasticky. Měli jsme výborné beky, dlouho jsme jich neměli tolik a myslím, že je v tom velká budoucnost českého hokeje. Jen škoda, že jim to ulítlo o fous, i když pro mě jsou to mistři. Kari (kouč Jalonen) tam byl jako konzultant a co vím od něj, tak perfektně fungoval realizační tým. A můžu pokračovat – sám jsem třeba nebyl velký příznivec Ligy mistrů, protože mě jako majitele zatěžovala ekonomicky, ale ani té klubové úrovni se nemáme teď za co stydět. Nedávno jsem chvíli sledoval Spartu s Pardubicemi. Super atmosféra, super hokej. Náš zápas s Třincem byl taky skvělý hokej. Takže bych neviděl náš hokej až tak černě, jak jsme ho mohli před pěti lety vidět.
Opravdu?
Ano, jsme na vzestupu. Jde o to vytvořit juniorům tak kvalitní soutěž, aby neodcházeli, abychom z juniorek mohli brát rovnou do áček. Jasně, že když je to někdo supertalent jako Filip Král, Nečas či Kulich, je jasné, že daný klub NHL s ním má nějaký záměr, a když ho pošlou do juniorky, tak s tím nic neuděláme. Ale nesmí nám tam utíkat kluci, kteří nemají takovou predikci, že by v zámořské juniorce prorazili, protože pak tam hrají třetí čtvrtou lajnu a nakonec se vrátí domů zdevastovaní. Je třeba ale férově říct, že naše juniorská soutěž před pár lety kvalitu neměla, týmů tam bylo moc. Předminulou sobotu jsem se ale díval na náš dorost proti Šumperku a já tam viděl tolik šikovných kluků, že nemám o český hokej strach. Jen se musí s těmi kluky pracovat.
Zmiňoval jste beky z dvacítky. Jsou už produktem nového systému? Protože před deseti lety se začalo nahlas mluvit, že na pozice obránců často trenéři dětí dávají nemotorné kluky a chtějí po nich jen odpalovat puky. I proto se mluvilo o rotaci pozic v mladém věku, tak aby se rozvíjela kreativita hráčů.
Hodně odborníků říkalo, že by si někdo v sedmé třídě měl vyzkoušet jít do branky nebo že útočník má jít do obrany. Já otevřeně říkám, že s tím nesouhlasím. Mám historku, jak za mnou přišla ve třetí třídě maminka Filipa Krále, že on doma teskní, že chce hrát v útoku. Já jí odpověděl: Paní Králová, já ho ale vidím jako beka. A ona, že mi věří, jen že neví, co s ním. Tak jsem to s ním probral, a když se dnes potkáme, smějeme se tomu a on říká: Udělal jste to dobře, trenére. A je šťastný, že je bek. Je to někdy na trenérovi, aby z hráče vytáhl to nejlepší, co umí. Filip je strašně šikovný na puku, jedině jsem ho varoval, že když na něj vlétnou dva a ty fakt nevíš, hoď puk raději o sklo ven, než abychom dostali gól. Jinak hrajte s pukem. Kdyby to v sobě neměl, tak není v Torontu, kde nakoukl do NHL. Já věřím, že další kluci budou.
Ono se to odráží i v seniorské reprezentaci, ne? Protočili jste v sezoně už 60 hráčů a navýšili portfolio adeptů.
To byl od začátku Kariho cíl, aby viděl co nejvíce hráčů a aby jich co nejvíce pochopilo jeho filosofii, systém hry. Kdyby ti hráči nebyli šikovní, tak nejsou v nároďáku. Takže skutečně situaci v českém hokeji nevidím tak černě, jak se píše, jak to lidi vnímají. Český hokej je na vzestupu. Podívejte se, jak Martin Straka a Plzeň dokáží dlouhodobě vychovávat mladé hráče. Dělají to výborně. Když to tak budou dělat všichni, hokej půjde vzhůru ještě rychleji. Trenéři se chtějí vzdělávat. Já začínal před 17 lety trénovat 1. třídu, dneska ale vím, že je trend úplně jinde.
Na závěr jedna osobní otázka, protože už nejste v svazový viceprezident, abyste to mohl přímo ovlivnit. Umíte si představit, že byste za rok na MS v Praze hráli proti Rusku?
Představit si to já osobně nedovedu, ale rozhodnutí udělají politici a velcí hráči na půdě IIHF. Měl jsem na svých penzionech, co mám pod Pálavou, ubytovaných 70 ukrajinských rodin. Byly to maminky a babičky s dětmi. Byly tam tři měsíce, zatímco jejich manželé a bratři bojovali na frontě a stačilo poslouchat ty hrůzy, kterými si musely projít. Jestli MOV a IIHF rozhodnou, že je přijmou zpátky, je to jejich zodpovědnost.
