Článek
„Ani mě nenapadlo, že bych měl taky nárok na zlatou medaili. Skoro bych řekl, že by ode mě bylo nemorální o ní přemýšlet, ale klukům tu radost hrozně moc přeju. Play-off zvládli úžasně,“ říká třicetiletý obránce, který se nyní snaží prosadit do nominace na květnové mistrovství světa v Německu.
Na předešlých třech šampionátech hrál, ten letošní ještě moc neřeší. „Nemá cenu se tím nějak trápit. Snažím se na tréninku odvádět co nejlepší práci a bude záležet na tom, jak se mi bude dařit koncem týdne na turnaji ve Švédsku a jaké se objeví ještě možnosti posílení obrany z NHL,“ ví Čáslava, jemuž se v únoru narodil syn, ale v nabité sezóně s ním moc nepobyl.
Manželka by chtěla, abych jel
„Manželka rodila v olympijské přestávce a klub mi umožnil, abych byl čtrnáct dní doma. Pak jsem spěchal zpátky do Timry, domů jsem se vrátil až koncem března a hned jel zase na kemp národního mužstva. Sice jsem si malého zatím moc neužil, ale že bych kvůli tomu odmítnul pozvánku, mě ani nenapadlo. Manželka by stejně řekla, abych na reprezentaci jel,“ tvrdí Čáslava.
Angažmá ve švédském klubu hodnotí nakonec docela pozitivně. „Přišel jsem do týmu, který byl předposlední a celou sezónu jsme se pak plácali na hraně play-off. Nakonec se nám ale povedlo dostat do osmičky a ještě jsme potrápili později stříbrný Djurgaarden,“ líčí s tím, že si bez větších problémů zvykl i na agresivnější hokej ve švédské nejvyšší soutěži.
Angažmá splnilo jeho mimohokejové představy a nebránil by se pokračování. „Žili jsme v Sundvallu, což je asi patnáct kilometrů od Timry, a všechno bylo super.“ Společnost mu navíc dělal český spoluhráč Kamil Piroš a jeho rodina. „Starali se o mě jako o vlastního,“ směje se Čáslava.
