Článek
Doufal jste vůbec ještě, že šance nakonec přijde?
Abych se ale přiznal, tak už jsem nevěřil, že se to někdy stane. Jsem strašně rád, protože trénovat národní tým je top, co trenér může dokázat. Ani NHL není taková čest.
Berete to jako satisfakci?
Neberu, vnímám to prostě jako fakt. Vést český nároďák je velká pocta. V Rusku jsem jednu dobu byl druhý kandidát na jejich reprezentačního trenéra. Na Slovensku několikrát, loni jsem si už dokonce myslel, že to vyjde. Nakonec jsem se dočkal v Česku a asi to tak mělo být. Je možná nejlepší řešení, že jsem se dočkal tam, kde jsem vyrůstal a učil se hrát hokej. Teď to našemu hokeji můžu vrátit.
Nemrzí vás trochu, že jste nebyl první volbou? Hokejový svaz měl nejprve zájem o Martina Straku a Libora Zábranského.
Ale vůbec ne... Někdo možná říká, že poté, co reprezentaci Martin Straka s Liborem Zábranským odmítli, jsem byl jediný volný (bez práce v klubu), ale to bych netvrdil. Nechci se chválit, ale každý musí uznat, že za mnou stojí odvedená práce.
Zvažoval jste pro a proti reprezentační nabídky?
Mám doma knížku, takovou bibli, od Pata Rileyho. Ten byl v minulosti, když to trochu zlehčím, osmým asistentem u basketbalistů Lakers. Když procházeli svou největší krizí, vystoupil a řekl: Když nikdo nechcete být novým trenérem, já to teda vezmu! A pak se stal trenérem desetiletí. Při rozhodování o reprezentaci jsem neměl žádná proti, ta práce mě lákala. U národního týmu ani v mládežnických výběrech jsem nikdy nepracoval. Bude to pro něco jiného.
V čem hlavně?
V klubu musíte tým připravovat dlouhodobě, zatímco do reprezentace přijedou ti nejlepší hráči, kteří už by měli být nachystaní. Nemáte čas něco natrénovat, spíš je to o skladbě týmu, systémových věcech a motivaci. Vím, že to pro mě bude škola a spoustu věcí se budu muset učit. Ale zodpovědnosti se nebojím. Věřím, že se mi podaří přetáhnout všechny na svou stranu, aby do toho lvíčka na prsou, kterého budou nosit, dali všechno a ukázali maximum, co v nich je.
Jakou máte vizi?
Hlavně bych chtěl navázat na Pepíka Jandače v zapojování mladých hráčů do reprezentace. Nebojím se toho, podle mě by mladí měli tvořit ocásek národního mužstva. Abyste mladou krev i v krizových momentech mohli vypustit. Musí pak ale na ledě nechat všechno, když už jim tu šanci dám.
Josef Jandač prohlásil, že je připraven svému nástupci pomoct. Plánujete se s ním sejít?
Prezidentovi svazu panu Královi jsem jako jednu z prvních věcí říkal, že bych si chtěl s Pepíkem promluvit. Chci se ho zeptat, jakým způsobem na posledních dvou šampionátech pracoval, jak se připravoval, jaký program hráčům vytvářel. Rád bych zjistil každý detail.
Jandač si posteskl, že hráčská základna českému hokeji ubývá. Vidíte to podobně?
Český hokej dobré hráče pořád má. Teď vyskočili další mladí. Jen je potřeba to skloubit dohromady. Spíš mi v našem hokeji chybí jiná věc.
Jaká?
Taková ta česká vyčuranost. Díky ní jsme dřív vyhrávali. Uměli jsme zpomalit hru, počkat si. Speciálně proti Rusům, kteří sice vždycky měli lepší tým, ale s námi pokaždé měli obrovské problémy, protože jsme je uměli vyprovokovat. Uměli jsme hrát na Švédy, Finy, Kanadu. Musíme najít cestu, která bude někde mezi hrou nahoru dolů a zpomalením. To ale neznamená, že nebudeme bruslit a hrát bez dynamiky, protože to je dnes nejmodernější. Jen je třeba zapojit i hlavu, chybí mi trochu toho přemýšlení.
Když národní tým vedl Vladimír Růžička, musel přiznat, že mu scházela každodenní práce v klubu. Neobáváte se, že to budete mít podobně?
Já už si té každodenní práce užil až až. Hlavně v Rusku, kde bylo náročné cestování (směje se). Už se nemůžu dočkat, až se začnu s prací u reprezentace seznamovat. Zpětně si projedu poslední tři mistrovství světa, jak to na nich organizačně chodí. Projdu si všechny hráče, od prvního do posledního, které máme k dispozici, ať už se dřív v reprezentaci objevili, nebo dosud nedostali šanci.
Jste vyhlášený svou impulzívností. Můžou se fanoušci na něco podobného těšit i na reprezentační střídačce?
Uvědomuju si, že klub a reprezentace je něco jiného. Budu se chovat jinak, než jsem se choval. Už jsem na tom začal pracovat.
Už víte, jak složíte svůj realizační tým?
S Petrem (Nedvědem, novým generálním manažerem reprezentace - pozn. aut.) jsme už o tom mluvili a nějaká jména padla. Nejdřív si chci promluvit s dotyčnými a zjistit, jestli vůbec mají zájem tuto práci dělat a spolupracovat se mnou.
Máte představu, jak široký byste realizační tým chtěl mít?
Chtěl bych navázat na Pepíka Jandače; čím širší trenérský štáb bude, tím lepší bude spolupráce. Chci, aby byl po pracovní stránce silný. Nebude ale záležet jen na trenérech. Hlavní je, aby se k tomu správným směrem postavilo i mužstvo.
Dokdy chcete mít o svých asistentech jasno?
Co nejdřív. Už na tom pracuju a z šesti kandidátů, se kterými jsem mluvil, mi odmítl jen jeden.
Je mezi oslovenými i Robert Reichel?
Ano.
Jak si představujete rozdělení kompetencí s Petrem Nedvědem?
Spoléhám na vzájemnou spolupráci. Nebude to dané tak, že striktně řeknu, že chci v mužstvu toho a toho hráče a přes to nejede vlak.
Jiří Fischer, který dělal generálního manažera na MS v Dánsku, u mužstva zůstane?
Mluvili už jsme spolu a myslím, že v realizačním týmu bude. Jako skaut. Využijeme ho i při mistrovství světa. Postavil se k tomu fantasticky, nemá problém kdykoliv přiletět z Ameriky do Česka. Kdykoliv mu řekneme, je připravený nám pomoct.
Soutěžní premiéra na střídačce vás čeká až v listopadu při turnaji Karjala. Máte v plánu uspořádat nějakou reprezentační akci ještě předtím?
Před startem sezóny, na přelomu srpna a září, bychom chtěli buď uspořádat kemp pro mladší hráče, nebo v té době odehrát dva přípravné zápasy, abychom o hráčích získali větší přehled a měli co nejširší rozhled. Během sezóny pak chci hodné jezdit na extraligové zápasy, protože poslední roky jsem měl náhled zaměřený spíš na KHL. I tak jsem ale naši ligu pořád sledoval a hráče registroval.
Rád byste se během léta potkal i s hráči působícími v NHL?
Určitě. Chtěl bych si s každým, ať už osobně nebo přes Petra Nevěda, promluvit. Abychom zjistili, jak velkou mají chuť reprezentovat. V poslední době se mi strašné líbilo, že většina kluků ji měla a na reprezentační akce chtěli jezdit.