Článek
Nebyl jste psychicky zlomený, že místo vás kouč dvacítky Sýkora vsadil na duo Furch - Vošvrda?
Možná podvědomě. Ale tak úplně jsem to necítil.
Trenér Sýkora novinářům řekl, že reprezentační turnaje, které šampionátu předcházely, vám příliš nevyšly. Že jste nebyl oporou. Proto vás prý na soupisku nezařadil. Slyšel jste od něj to samé?
Je pravda, že sedmnáctky se mi moc nepovedly. V osmnáctkách jsem chytal na jednom srazu, pak mi pan Bruk řekl, že musím zůstat doma, když je reprezentační pauza. Tím jsem přišel o všechno, protože mě trenér na další srazy osmnáctky už nevzal. Dvacítku jsem si vybojoval až teď svými výkony v extralize.
Přesto jste ještě dostal šanci v přípravě na šampionát...
Vošvrda s Furchem nastoupili do přípravného zápasu proti Slovákům a ti neměli žádné vyložené šance. Já jsem nastoupil proti Švédům. Proti mně dva kluci z NHL, plno hvězd, navíc Markström, pozdější nejlepší brankář turnaje. Bohužel jsem dostal pět branek. Nemyslím si ale, že jsem předvedl špatný výkon. Pan Sýkora mi řekl, že jsem ho nepřesvědčil.
Přesto. Furch s Vošvrdou odchytali proti Slovákům polovinu utkání, zatímco vy proti Švédům celý zápas. Neříkal jste si podvědomě, že byste se na soupisku mohl přeci jen procpat?
Říkal (trenér Sýkora), že bych musel podat fantastický výkon, abych se tam dostal. I kdybych dostal o dva góly méně, myslím, že by to nevyšlo.
Když vás tak poslouchám, zdá se mi, že o brankářské dvojici bylo jasno ještě před odletem do zámoří, nemyslíte?
Může to být pravda, nebo nemusí. Bohužel to tak ale vypadá.
Místo na střídačce jste tak zápasy českého týmu trávil na tribuně. Předpokládám, že z atmosféry jste musel být unešený...
Samozřejmě. To bylo něco neuvěřitelného. Kanada, hlavní město Ottawa, hala pro 21 tisíc diváků. Jiná mentalita, jiný směr. Říkám. Jedním slovem - neuvěřitelné.
Češi sice splnili základní cíl - postup ze skupiny - na víc ale nedosáhli a skončili až šestí. Proč se podle vás nepodařil lepší výsledek?
To musí zhodnotit pan Sýkora. My se musíme poučit z chyb, které jsme udělali, a příští rok to napravit. A udělat nějaký úspěch.
Porazili jste jen Německo a Kazachstán, tedy týmy druhé garnitury. Se všemi týmy světové špičky jste prohráli. Není to alarmující?
Je to zklamání. Jak všichni říkají - Kanada, USA, Švédsko a Rusko, všechny tyhle čtyři týmy jsou před námi. My se k nim musíme co nejvíc přiblížit a začít je porážet.
To ale v současnosti nevypadá na příliš lehký úkol...
Tady je hlavní rozdíl v tom, že zatímco Švédi s Rusy jezdí na přípravu do Kanady, my hrajeme se Slováky. V tomhle bych to viděl.
Zjevně narážíte na to, že vám, při vší úctě ke Slovensku, schází kontakt s úplnou hokejovou špičkou...
Samozřejmě. I když vím, že je to taky o penězích. Dokud ale nezačneme jezdit do Kanady na dva týdny, na pět zápasů v sezóně, bude to takhle bohužel vypadat.
Šesté místo tedy odpovídá současnému postavení českého mládežnického hokeje? Slováci na tom s prací s mládeží nejsou o mnoho lépe, přesto, i částečně zásluhou štěstí, došli až do semifinále...
Máte pravdu, odpovídá to. Ale k těm Slovákům... Měli ohromné štěstí. Ze základní skupiny postoupili zásluhou výhry 5:4 v nájezdech nad Finy, potom hráli s Amerikou, kdy její gólman dostal čtyři náhodné góly. Naopak ten jejich je podržel, nakonec byl i v All-star turnaje. Takže spíš náhoda.
Čekal jste, že byste se okamžitě po návratu ze zámoří mohl v extralize postavit mezi tři tyče?
Pan Venera se mnou mluvil hned po mém příjezdu a z rozhovoru s ním jsem vyčetl, že se mnou počítá. Trochu jsem tušil, že bych v pátek na Spartě mohl nastoupit.
Asi vás muselo hodně potěšit, že vám kouč Venera takto důvěřuje, že?
Samozřejmě, potřebuji se do toho dostat co nejdřív. Zápas na Spartě mi na psychice hodně pomohl. Ze začátku to bylo špatné, vůbec jsem se necítil. Postupem času jsem se, myslím, zlepšoval a nabral sebevědomí.
