ANTOŠOVA BŘITVA: O tristním důkazu nekvality juniorské extraligy i o pomoc odmítajícím Bartošákovi

Navzdory tomu, že mu spousta lidí nabízí pomocnou ruku, on ji odmítá. Je teď na něm, aby se s tím vypořádal. Hokej je jedna věc, mnohem důležitější je žít život bez závislostí.

Patrik Bartošák se sám musí rozhodnout a udělat ten důležitý krok, protože nabídek na pomoc už opravdu dostal víc než dost.

Několik měsíců, možná i let, vedeme debatu, jak moc kvalitní je naše extraliga juniorů. V minulém týdnu poslala Mladá Boleslav - šestý tým tabulky juniorské nejvyšší soutěže - dvanáct svých juniorů hrát krajský přebor proti Čáslavi. Je pro mě zarážející, že přestože Čáslav hrála na čtyři obránce, stejně zvítězila 5:2…

Můžeme diskutovat, jak se mladíkům z Mladé Boleslavi chtělo hrát, jestli byli ve formě, v jakém stadiu přípravy se zrovna nacházeli. Ale prohrát o tři góly s týmem z krajského přeboru se mi zdá absolutně ujetý. Uvědomme si, že chlapi v krajském přeboru trénují dvakrát týdně, jsou to amatéři a hokej mají jako zábavu.

Zkrátka to ukazuje obrovskou nekvalitu juniorské extraligy, o které tady pořád všichni diskutují. Poslouchám, jestli kvalita vzroste rozšířením, nebo naopak zúžením soutěže, rozdělením do regionálních skupin… Tak já tvrdím, že ti hráči prostě nechtějí trénovat a vyhrávat. To je základ všeho. Pokud nebudou chtít pokaždé vyhrávat, pak je porazí i krajský přebor. Tihle kluci by přitom rádi naskočili do seniorské extraligy…

Když objíždím zápasy Chance ligy a druhé ligy, v níž nastupují hráči z juniorské extraligy, je to opravdu tristní pohled na hokejisty, kteří vlastně nevědí, co mají dělat, aby byli lepší.

Ten nejdůležitější vzkaz je takový, že by všechny juniorské týmy v extralize měly začít pracovat daleko víc a urputněji. Aby tahle soutěž měla alespoň nějakou kvalitu a v budoucnu nám vyprodukovala některé hráče pro mistrovství světa dvacetiletých. Abychom nemuseli tahat jen kluky zpoza oceánu.

Fanoušci nemohli být moc spokojení s tím, co předvedla naše reprezentace na Švédských hrách. Ani já nebyl. Byla to fakt bída a nebylo čemu tleskat. Tedy až na jednu výjimku.

Kdo mě nadchnul a líbí se mi čím dál víc, je Daniel Voženílek. Během relativně krátké doby udělal ohromující vzestup. Když ho vidím, jak je na mezinárodní scéně schopen poměřit se s kýmkoliv, jak je důrazný, jak dobře bruslí… Je to jasný signál, že nám tu vyrostl hráč, který se stává hvězdou extraligy a začíná už ji přerůstat.

Byl bych překvapený, kdyby Voženílek v květnu chyběl na domácím mistrovství světa. Na tom loňském na začátku nehrál, pak ho trenér Jalonen dal do sestavy. Letos si říká, aby v Praze hrál hned od začátku. Má totiž všechno, co má mít hokejista - důraz, sílu, chodí před bránu, navíc pravidelně dává góly. Takového hráče musí každý trenér milovat.