ANTOŠOVA BŘITVA: Čeman, ten rozesmátý kámoš, co pro zábavu hodil pár drobných do jukeboxu

Když sešlapete Švédsko i Finsko a pak navzdory únavě porazíte Švýcarsko, musí to udělat radost úplně všem. Asi nemá smysl vyzdvihovat jednoho hráče, protože šlo o týmový aktivní hokej. Jestli to bude takhle pokračovat, máme se na co těšit, protože to bude bavendo.

Švýcarské hokejové hry začínáme 14. prosince zápasem v Praze proti Finům a něco mi říká, že O2 arena bude vyprodaná. Což by byla nádherná reklama pro český hokej. Jen tak dál, protože tohle nás všechny moc baví.

Dalo se očekávat, že Radim Rulík bude chtít hrát aktivní hokej plný bruslení a bez žádného vyčkávání. Vidíte, jak kluci chtějí hrát, napadají, jdou za pukem. Překvapivé to bylo hlavně pro soupeře. Finové zůstali doslova v šoku, že od nás na svém ledě dostali po 22 letech sedmigólovou nakládačku.

Dovolím si tvrdit, že styl, jakým jsme zápasy odehráli, je ve finále důležitější než tři vítězství. Uvidíme, jestli tenhle styl bude fungovat i na domácím mistrovství světa, kdy se proti nám postaví vyspělejší soupeři.

O víkendu bohužel dorazila i tragická zpráva o úmrtí Romana Čechmánka. Hned se mi vybavilo, jak jsme v rámci výběru do 23 let spolu letěli do Spojených států, byli tam i Roman Meluzín, Pavel Janků a další.

Tehdy jsme ještě byli mladí a viděli svět úplně jinak než ke konci našich kariér, kdy se Čeman vrátil z NHL jako vyzrálý člověk se spoustou úspěchů.

Měl jsem ho moc rád, naposledy jsme se viděli zhruba před půl rokem. Když jsem se v neděli dozvěděl, že už není mezi námi, uvědomil jsem si, jak je hrozné, že odešel člověk o rok mladší než já. Člověk, který měl mít před sebou ještě spoustu času, práce a zážitků. Strašně moc mě to mrzí.

Navždy ho budu vidět jako toho mladého kluka, skvělého gólmana s neortodoxním až zvláštním stylem chytání a hlavně jako vynikajícího parťáka. Budu na něj vzpomínat jako na toho rozesmátého kámoše, který šel hodit pár drobných do jukeboxu, abychom se večer mohli bavit.