100 let hokeje: Hlinka uměl složit vítězný tým, hráči za ním šli

Možná i proto se mu povedlo skvěle složit olympijský tým pro Nagano a tam ho citlivě koučovat na cestě za zlatem. Dohady o tom, jestli udělat kapitánem Jágra nebo Reichla vyřešil po svém – oslovil veterána Růžičku, který osm let v reprezentaci nehrál, dal mu kapitánské céčko a udělal z něj vůdce týmu.

Prosadil také nominaci Svobody, původem litvínovského obránce, který hrál od poloviny 80. let v zámoří a do „turnaje století“ v Naganu v seniorské reprezentaci nestartoval.

Ze zámořské ligy vzal Hlinka do Japonska nakonec ale jen jedenáct hokejistů v čele s Jágrem a brankářem Haškem, který si pro reprezentační návrat skvěle načasoval formu. Do týmu nezařadil tehdejší české hvězdy NHL Holíka či Bonka, protože potřeboval jiné typy. Věřil souhře tandemu Patera–Procházka i extraligovým oporám Moravcovi s Dopitou a vsadil na talentované mládí, čímž dal životní šanci Špačkovi s Hejdukem.

Největší českou zbraní v Naganu bylo týmové pojetí. „Hráči se dokázali přizpůsobit zájmům celku. Moravec klidně uvolnil místo Jágrovi, aby mohl být častěji na ledě, a on zase bránil, jak od žáků asi nikdy,“ říkal Hlinka po finále v kabině a najednou byl až nezvykle dojatý. „Už jsem si myslel, že po letech trenérské práce dokážu roli na střídačce přijmout s nadhledem, ale tady jsem na sobě najednou cítil, že to beru velmi vážně, emotivně a moc mi jde o výsledek,“ líčil tehdy jen pár minut po skončení boje o zlato nezvykle plaše a jen přešťastný výraz, který se mu postupně usidloval v obličeji, naznačoval jeho pravý stav duše.

Především Hlinkovou zásluhou pak vstoupil do dějin i návrat zlatého mužstva do Prahy a oslavy s fanoušky. Už cestou na letiště v Japonsku inicioval oholení kníru svého kolegy Lenera jako naplnění sázky uzavřené mezi nimi jen tak mezi řečí během turnaje, co že by asistent trenéra obětoval za zlato. Kouč měl hlavní slovo i při vítání šampiónů na Staroměstském náměstí, byť se už viditelně pral s únavou, vyčerpáním a s následky smršti oslav. S kloboučkem na hlavě však byl i na pódiu šéf. Hlinkovo jméno dnes nese zimní stadión v Litvínově.

Po triumfu v Naganu, kde v nejvypjatějších okamžicích zápasů sundával sako a koučoval v propocené košili, nikdo netušil, že mu krutý osud dopřeje už jen šest dalších let života. Autonehoda u Karlových Varů v srpnu 2004 vzala českému hokeji jeho možná vůbec největší legendu.