Po telefonátu z Detroitu tekly slzy. Budu bojovat, mám to v krvi, chce se Rychlovský porvat o NHL

Když se mě na tohle někdo ptá, vždy říkám, že každý hráč by měl mít do určitého věku za hlavní cíl dostat se do NHL. Ale ještě jsem se tam nedostal, stále mám před sebou obrovský kus práce. O kousek jsem se tomu však zase přiblížil a udělám maximum, abych se prosadil do hlavního týmu Detroitu.

Tohle bych asi nevěřil nikomu. Hokej píše krásné příběhy a jsem rád, že jsem si za jedním takovým šel. A pořád jdu. Mám obrovské rezervy, kam se můžu jako hokejista i člověk posouvat. Amerika a Detroit mi v tom můžou maximálně pomoci, udělám pro to maximum. Možná mi ani nedochází, co všechno se během roku kolem mě odehrává a čeho jsem dosáhl. Taky jsem si mohl zahrát za dospělou reprezentaci, což byl rovněž jeden z velkých životních snů, a obrovsky si toho vážím. Myslím, že to asi více docením až s odstupem času.

Tak Detroit patří do Original Six, takže jde o organizaci s jednou z největších historií v NHL. Jsem zvědavý, až se do toho zapojím, jestli to tam na mě dýchne. Myslím, že tam všechno bude na obrovsky profesionální úrovni. Ohromně se na to těším.

Vím, že po konci extraligové sezony tam byl větší okruh týmů. Myslím, že spousta čekala na to, jestli se dostanu na mistrovství světa, aby mě viděli hrát tam. Když jsem se tam nedostal, spoustu týmů to zarazilo a jednání pak už nebyla třeba tak intenzivní. Tam nastalo takový ticho po pěšině, jak se říká. Abych upřímně řekl, už jsem tomu nedával takovou naději, ale když se ozval Detroit a měl jsem s nimi mítink, měl jsem z toho zase hrozně dobrý pocit. Mou hru měli důkladně zanalyzovanou. Líbí se jim, jaký jsem hráč a jaký pokrok jsem udělal, a chtějí mně pomoci ve vývoji, abych se stal lepším hráčem. To se mi líbilo.

To je kdyby, na to se nekoukám. Jsem šťastný, že jsem podepsal s Detroitem, čehož si ohromně vážím. Na druhou stranu jsem i obrovsky rád, že kluci vybojovali zlato pro český národ, což může českému hokeji jen pomoci. Strašně se mi líbilo, jak se celý národ spojil a fandil. Byl jsem se podívat na dvou zápasech a ta atmosféra byla fakt parádní.

Nepřemýšlel jsem nad tím. Třeba kdybych tam byl, tak by Češi zlato neudělali. Myslím si, že trenéři to výborně poskládali, ta mozaika do sebe zapadla do posledního střípku. Jsem strašně rád, že se to klukům povedlo. Maximálně si to zasloužili. Finálový zápas jsem sledoval s kamarády a říkal jsem jim: „Teď to bude dvě třetiny 0:0, vyhrajeme 2:0 a druhý dáme do prázdné brány.“ A ono to vyšlo přesně.

Jo, jednalo se o kamarády, kteří do hokeje nejsou úplně tak vtažení, takže si ze mě dělali srandu, žeo něm asi trochu něco vím. (směje se)

Měl jsem výbornou sezonu, reprezentační i klubovou, takže by byla škoda, kdybych takové situace nevyužil. Řekl jsem si, kdy jindy než teď. Jsem mladý hráč a vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, jestli jo nebo ne.

Přímo s ním ne. Mluvil jsem s asistentem generálního manažera Horcoffem a s pár dalšími lidmi z Detroitu. Jsem rád, že volba padla na mě.

Jirka Fischer (skaut Detroitu) byl skautovat na mistrovství světa a měl jsem s ním mítink. Takové oťukávání. Líbilo se mi, že mi nemazali med kolem pusy, jak se říká. Řekli mi na rovinu, jaká je v Detroitu situace, že mají takovou smlouvu pro jednoho hráče a že mi nebudou slibovat, že mám od nich smlouvu na stole. S tím, že budou mít velký mítink, kde to budou všechno probírat. A uběhly nějaké tři čtyři týdny, zazvonil telefon, že by se mnou Detroit chtěl podepsat nováčkovskou dvouletou smlouvu. To byl pocit, jaký jsem asi v životě nezažil.

Seděl jsem doma na gauči. Když zazvonil telefon, už byl večer, mají o šest hodin míň. S přítelkyní jsme zrovna koukali na televizi. Šlo o krátký hovor, ještě se musely dořešit i detaily smlouvy, takže to ještě nebylo úplně hotový. Ale když jsem típnul telefon, s přítelkyní jsme se na sebe podívali a oběma nám ukápla slza štěstí. Vím, že to bude boj. Budu bojovat, ale mám to v krvi. Nikdy jsem neměl nic zadarmo, všechno jsem si musel vydřít. Tam to bude ještě jednou tak těžší. Zase budu bojovník a nechám tam všechno.

Ještě to nebylo úplně stoprocentní, musela se trochu doladit smlouva, ale už jsem věděl, že je to na 99 procent. Svému blízkému okolí jsem to dal vědět a ti z toho možná v první moment měli ještě větší radost než já. Mně vždycky chvilku trvá, než mi tyhle všechny věci dojdou.

Jsem realista, takže vím, že hokej je tam jiný, že tam toho pro mě bude spoustu nového. A myslím, že AHL není vůbec špatná liga a může mně jenom pomoci, než kdybych třeba rovnou naskočil do NHL. Ale udělám maximum pro to, abych mohl hned z fleku NHL hrát. Na ta místa je tam takový přetlak, že to bude ohromně těžké. Ale budu bojovat, nechám tam všechno a ono to nějak dopadne. Ať to bude farma, nebo NHL. Kde budu hrát, tam se budu snažit odvádět maximum.

Určitě, i spousta dalších kluků pro mě může být inspirací. Adam je podle mě na výborné cestě a do NHL se prosadí natrvalo. Budu mu držet palce a třeba si jednou proti sobě zahrajeme.

(usměje se) Tuhle otázku jsem za poslední měsíce dostal po sto padesáté… Ale nikdy jsem neměl nějaký oblíbený tým, který bych úplně zbožňoval a měl v pokoji vyvěšené jeho dresy. Vždy jsem obdivoval Sidneyho Crosbyho a možná tak jako tým trochu víc sledoval Pittsburgh. Ale jinak jsem spíš koukal tak na dva tři highlighty ze zápasů NHL a snažil se sledovat, co tihle top světoví hráči dělají.

Snažím se koukat jen do blízké budoucnosti. Teď poletím do Detroitu na dva týdny, tam nechám všechno a budu se snažit nasát atmosféru a něco nového se zase přiučit, na čem bych pak tady v létě mohl začít pracovat, abych se v tom zlepšil. Potom budu mít před sebou další dva měsíce přípravy a budu dělat maximum pro to, abych tam na přelomu srpna a září odletěl co nejlépe připravený. Zatím se koukám jen na tuhle vzdálenost.