Po boku táty a bratra vstoupil mezi kladenské legendy. Velká pocta, líčil dojatý Kaberle

Je to velká pocta. Jsou v ní velké legendy a být jejich součástí je moc příjemné. Musím poděkovat všem, kteří toho byli součástí. Trenéři, vedení klubu, a to jak v Kladně, tak nároďáku a později Americe. Nešlo by to ani bez zázemí. Hlavně babičky a dědečkové, kteří mě vodili na tréninky od šesti ráno, kdy rodiče nestíhali. A také bych chtěl poděkovat svým spoluhráčům.

Byl jsem nervózní jak před zápasem, a to už sedm let nehraju.

Vážím si toho, že tam s tátou a bráchou jsem. Jsem nejmladší a cítím to tak, že na mě byl vyvíjen největší tlak, abych se bráchovi s tátou vyrovnal. Člověk musí mít talent, ale zároveň za ním musí být vidět práce. Třeba ty čtyři odpracované měsíce mezi sezonami.

Chodíme pravidelně každý čtvrtek. Eric Lindros založil před několika lety skupinu bývalých hráčů. Hrajeme deset na deset, dvě lajny a do pěti gólů. Pak se otočí brankáři a znovu do pěti. Je to v dobrém tempu a bez kontaktu, aby si někdo na stará kolena nepřivodil zranění (směje se).

Ne, já byl ofenzivní obránce a hraju pořád stejně. Nic se na mně nezměnilo.

(Zamyslí se) To byl ještě sezona 2013/14, kdy jsem hrál. Jinak sleduju výsledky a sestřihy na mobilu.

Hodně v pravidlech a hlavně v rychlosti. Musíš být rychlý, to je velká změna. Ti hráči už nezvedají činky jako my. Dnes když neumí bruslit, moc toho neukážou a neprosadí se. Do toho v podstatě vymizely bitky. Kolikrát se cítím blbě za gólmany. Za třetinu je často víc šancí, než bylo u nás za celý zápas.

Bohužel už nejsme nejmladší a hokej je víc a víc sport pro mladé. Pleky byl hodně vytížený v Montrealu i tady na Kladně, už to na jeho těle bylo asi cítit. Když zdraví řekne, že je konec, nedá se nic dělat.

Myslím, že bude pro hráče vzor. Poslední dobou se prosazují mladší trenéři, u nároďáku je i Židla (Marek Židlický) nebo Ondřej Pavelec. Dvacítka udělala výborné výsledky, tak teď tihle kluci chodí do áčka. Doufejme, že se vrátí úspěchy jak před deseti patnácti lety.

Zkusili to se zahraničním trenérem a asi to nevyšlo, jak plánovali. Ale jsem rád za lidi, co tam jsou teď. Ti mladší bývalí hráči tomu dodají trochu šmrnc. Více se vcítí do hráčů a doufejme, že výkony půjdou nahoru.

Slyšel jsem o tom, je to divné. Akorát jsem ale dorazil do Čech, když se o tom začalo mluvit, takže nevím, jaké na to jsou ohlasy. Osobně se mi to nelíbí. Nebude to mít takové ohlasy jako poslední Světový pohár 2016.

Jsem rád, že v ní vidím Čechy, ale bylo by dobré, kdyby jich bylo víc. Když jsem hrál, bylo nás tam šedesát, sedmdesát? Ani nevím. Ale rád se dívám, když kluci z Čech válej. Pastrňákovi to jde výborně, loni měl skvělou sezonu. Doufám, že se víc prosadí hráči z loňské dvacítky.

První sezonu jsem trénoval syna Lukase (11), ale už to raději sleduji zpovzdáli. Politika funguje v zahraničí stejně jako doma a lidé by si mysleli, že mu nadržuju. Jsem jenom tatínek a šofér zároveň. Ale do budoucna, až budou děti starší, bych se trénování nebránil. Další dva až tři roky z toho ale nic nebude.

Tenis, trochu krasobruslení, aby se naučily bruslit. Jsou docela šikovné, rychlé. Jestli z toho něco bude, nebráníme se, aby to dělaly profesionálně. Ale netlačíme je do toho. Hlavně že chtějí sportovat.

Mám dva domovy. Domů jezdíme, když skončí škola. Aby děti viděly prarodiče, ale také Evropu. Spojíme to třeba s Itálií. Stěhování z Toronta ale zatím neplánujeme.

Manželka s její sestrou mají byznys. Pak máme ještě jednu restauraci, kde jsem za covidu pomáhal rozvážet jídlo. Hodně restaurací zaniklo, protože nedokázaly vymyslet, jak udržet za koronaviru podnik. Manželka hned přišla s tím, že se začne jídlo rozvážet, tak jsem toho byl součástí. Byl jsem rád, že jsem vypadl z baráku, protože tři děti byly doma na počítačích kvůli škole. To byl blázinec. Rozvážel jsem v okolí restaurace. Nadto občas máme nějaké akce s Torontem Maple Leafs a legendami. Podpisové akce nebo charitativní zápasy.

Něco je v jednání. Mluvil jsem s členem výkonného výboru svazu Bedřichem Ščerbanem, chce dělat nějakou akci pro veterány. Tak uvidím, jestli dorazím.