Článek
„Vždycky se ze všeho rychle uzdravil. Měl tolik zranění, všichni mu říkali, že už si hokej nikdy nezahraje, jenže za měsíc byl zase na stadionu," vzpomínala na otce dcera Cynthia Floodová.
Sertich hrál hokej od deseti let. „Začal jsem okolo roku 1931. Hokej je má láska. Stále něco zkouším. Spoluhráči chodí ke mně domů, sedneme si v kuchyni a probíráme hokej. Tohle je nejlepší věc, která mě v životě potkala. Bez toho by byl můj život smutnější," prozradil před třemi lety pro Great Big Story.
V roce 1945 byl americkým vojákem a pomáhal osvobodit vězně z koncentračního tábora v Mauthausenu. A co na jeho lásku k hokeji říkali rodiče? „Můj otec nevěděl, co je hokej. S matkou přišli z Chorvatska. Uměli si vyrobit vlastní víno, zelí. Já miluju klobásu a vejce. S toustem a arašídovým máslem si to dávám každý den," doplnil před časem.
Když mu bylo 96 let, vyslovil ještě jedno přání, chtěl si zahrát hokej ve sto letech. Jeho splnění se nedočkal.
