Článek
„Trochu se mi do očí při tom rozlučkovém ceremoniálu draly do očí slzy. Bude mi to chybět. Přijel jsem až na dnešní zápas, byl jsem v práci. Jak říkal kouč, byl jsem takový trumf z kapsy, akorát nám to teda nevyšlo," říkal 44letý Raul. „Diváci v Ostravě byli úžasní, moc rád na ně budu vzpomínat. Bylo to moc pěkné, jenom je škoda, že jsme to nezakončili vítězstvím. Moc nechybělo," připojil se 42letý Krupička.
Jak jste Zdeňku prožíval rozlučkový ceremoniál?
Malinko jsem byl naměkko, ale smířený s tím, že budu končit, jsem byl už dávno. Zdravíčko je přednější. Jsou tady mladí kluci, kteří to rozjedou na plné pecky. Život jde dál.
Na co nejvíce budete vzpomínat?
Určitě na paralympiády. To je největší meta každého sportovce. To, že jsem se toho mohl zúčastnit, někde v hlavě určitě zůstane. Bylo to moc hezké.
Jeden z trenérů reprezentace Jakub Novotný prozradil, že vaše loučení nemusí být definitivní, Jak to tedy je?
Domluva je taková, že bych ještě mohl pomoct. Už se mě ptali, jestli s nimi za dva měsíce pojedu do Kanady. Samozřejmě bych se tam rád podíval, ale nechci patřit k těm sportovcům, kteří řeknou, že je konec, a pak se vrací. Samozřejmě klukům rád pomůžu, třeba s vývojovými kempy pro mladé. Nechci to úplně zabalit, ale zdraví je přednější. Ruce ještě budu potřebovat. Tím, že jsem dělal strašně moc sportů a od šesti let sportuju, tak jsem jim dal, jak se říká, nahulit. Někdy si člověk musí říct dost. Jsou tu mladí a ti to budou rozvíjet dál.
Vaše osobité rybičky jste si naposledy užil naplno?
Říkal jsem si, že ať to dopadne jakkoliv, tak pro lidi udělám show. Oni na to čekají a byli tak skvělí, že to nejde neudělat. To mi možná bude nejvíc chybět. Byl jsem na čtyřech paralympiádách a nikde jsem nezažil takovou atmosféru jako tady v Ostravě. Jenom je škoda, že jsme jim to neoplatili výhrou.
Máte to velmi těžké, přesto jste od malička sportoval. Co vám sport dal?
Když je člověk na vozíku, tak je nejvíc, když se dostane mezi lidi. Díky sportu jsem procestoval svět. Těžko bych se bez něj dostal do Japonska, Koreje, Číny... Poznal jsem spoustu výborných lidí, je skvělé vidět takové sportovce jako jsou Američané nebo Kanaďané, a třeba si s nimi i zatrénovat. Jsou to úžasní lidé, mám nějaké nové zkušenosti. Sice škoda, že až na konci mé kariéry, ale třeba to můžu zúročit v lize na Spartě, kde budu samozřejmě pokračovat. Miluju sport a nedokážu si představit bez něho žít.
Liga o vás tedy nepřijde?
Za Spartu budu hrát a hraju ještě i florbal za Tatran Střešovice i za reprezentaci. Takže tam ještě určitě pokračovat budu, pokud o mě trenéři budou stát. Na klubové scéně budu sportovat do smrti si myslím. Pořád říkám, že jednou na tom ledě nebo na parketách umřu, to by byla asi nejhezčí smrt. Budu tam do té doby, dokud to půjde.
Před ostravským turnajem si čeká reprezentace tři dny zatrénovala s Američany. Jaké to bylo?
Měli jsme s nimi i soustředění, několik tréninků, bylo to fakt super a dalo nám to velké zkušenosti. Závidím mladým, kteří to asi ještě zažijí víckrát. Zahrát si s nimi bylo úplně skvělé. Zpočátku jsem měl pochybnosti, jestli jim to nebudu kazit, ale oni jsou úžasní v tom, že umějí poradit. Spíš naopak, že když něco omylem zkazíte, tak řeknou, jak to udělat líp. Je to nádhera, bylo fakt skvělé zahrát si s takovým světovým mančaftem. Škoda, že to pro mě přišlo až na konci kariéry.
Je něco, co vás u Američanů překvapilo?
Překvapilo mě, jací jsou. Když jsme něco pokazili, tak nekroutili hlavami, nic nám nevyčítali. Naopak přišli řekli, že se nic neděje a poradili, jak to udělat líp. Udělal jsem faul a omlouval jsem se tomu hráči a on na mě: No, ok, very good hit! To je na nich hrozně hezké, oni jsou opravdu tým, i se tak chovají. I k nám se tak chovali, jako kdybychom k nim patřili.
Jsou mladí kluci v reprezentaci vnímaví k tomu, co jim Američani řeknou?
Určitě se posouvají, vnímají to už jinak. My staří jsme si hlídali, abychom neudělali nějaký špatný pohyb a nebolely nás ramena nebo lokty, ale takový Filip (Veselý) a Alex (Ohar) se posouvají fakt nahoru a je nádhera na ně koukat. Tohle jim dává velkou zkušenost, soutěživost. Myslím, že půjdou výš a výš. To český para hokej nejvíc potřebuje.
