Článek
Růžička je nyní konzultantem u prvoligové Kadaně. Bývalý reprezentační kouč trénoval v uplynulých sezonách Chomutov. Poté, co Piráti letos v baráži neudrželi extraligu, nedohodl se s vedením klubu na další spolupráci.
Největší klubové úspěchy slavil šestapadesátiletý trenér ve Slavii. „Tam jsem začal trénovat šestou, sedmou třídu. Během dvou měsíců jsem se ale dostal k trénování A mužstva. Trenérovi tehdy končila smlouva a vedení chtělo, abych šel na střídačku já. Jsem rád za to, že jsem mohl trénoval i děti," přiznal Růžička, který se jako každý hlavní lodivod musel popasovat s tlakem vedení klubu i hráčů.
„Snažil jsem se svou práci dělat co nejlíp a podle selského rozumu. Když něčemu věříte, měli byste si za tím jít. Buď to bude dobré, nebo ne. A vždycky to závisí na výsledku. Když vypadnete ve čtvrtfinále, je to neúspěch. Když postoupíte a přivezete medaili, jste úspěšní. Jenže hrana je uzounká," ví moc dobře.
Trenérské zkušenosti sbíral také od jednoho z nejpovolanějších, tím byl Ivan Hlinka, který dovedl v roce 1998 národní mužstvo ke zlatu v Naganu.
Růžička patří mezi nejemotivnější muže na střídačce. Sám ví, že někdy i přestřelil, jenže v zápalu emocí přijde mozek na řadu až jako druhý. „Emoce prostě mám, v kabině hráčům kolikrát vyčiním, ale pak zase naopak. Trenér musí vycítit, kdy to může, nebo nemůže udělat. Občas se stane, že vám rupnou nervy."
Růžička má jednu velkou devizu, kterou hráči umí ocenit - není jen teoretik. Jako forvard hrál v NHL, pod pěti kruhy získal dvě medaile, je podepsaný pod fenomenálním Naganem. Doma má čtyři medaile z mistrovství světa. Jeho minulost mu pomáhá i dnes, úspěšná hráčská historie je plusem, vítaným bonusem.
„Podle mě má u hráčů obrovskou výhodu. Myslím si, že bývalého hráče, který něco dokázal, kluci víc berou. Má to jednodušší, větší respekt," řekl také Růžička pro server czechteam.info.
Kdy a kde se zase postaví na střídačku?
