Článek
„Abych to vysvětlil, musíme se nejdřív vrátit o 34 let zpátky. Máme květen 1985 a na mistrovství světa do Prahy přijíždí hvězdy NHL i s hráčem číslo 66. Mohli mu říkat, ať do toho komunistického Československa nejezdí, bůhví, co ho tam čeká. On jel, protože hokej miluje a chce reprezentovat. A v té komunistické zemi si ho všimnul jeden mladej hokejista a totálně mu to změnilo život - našel svůj idol a za pět let spolu vyhráli Stanley Cup. Asi víte, že ten hráč byl Mario Lemieux a možná, že kdyby do "nepřátelské" Prahy nepřijel, tak by nevznikla celá story o hráči s číslem 68," popsal svůj pohled Jágr. A tím nekončil.
„Chci tím říct, že kdyby se mi v Číně povedlo něco podobného a změnil bych i jenom jeden život, není to málo, je to víc než 0 a má to význam!!! Vy si možná říkáte, že píšu nesmysl - není to nesmysl. Já to totiž zažil. Moc bych si přál, aby se lidé někdy trochu zamysleli dřív, než někoho odsoudí anebo si aspoň dali otázku. Co bych udělal já, jak bych se zachoval já, kdybych byl v jeho situaci," dodal olympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a dvanáctinásobný nejlepší český hokejista.
Jágrovo zamyšlení si nenechal ujít ani Zdeno Chára, jedna z ikon slovenského hokeje, která se pod tento status vyjádřila. „Já jsem jeden z mnoha, co jsem si jako kluk hrával na ulici s číslem #68 (přísahám, pravda!). Sice jsme spolu SC nevyhráli, ale byli jsme blízko (finále 2013)."
Jaromír Jágr (vpravo) se stal na české ambasádě v Pekingu, kde se konala slavnostní recepce na oslavu výročí 70 let od uzavření česko-čínských diplomatických styků, ambasadorem čínského hokeje. Druhý zleva je český ministr životního prostředí Richard Brabec.
