Článek
Jste zpátky u hokeje, jak se cítíte v nové roli?
Práci pro televizi beru jako výzvu a sám jsem zvědavý, jestli mi to půjde. Jinak jsem moc rád, že jako svou hlavní profesní činnost mohu dělat pro Global Management Sport, což je agentura bývalého brankáře Jirky Hamala, která se zabývá vyhledáváním talentů i zastupováním hráčů.
V jaké tam jste pozici?
Moje práce je rozdělena na několik fází, starám se i o propagaci firmy, ale především jde o skauting mladých kluků. Věřím, že mohu uplatnit svůj specifický pohled a třeba mít i jiné oči než někdo, kdo hokej tolik nehrál. Zatím mě to hodně baví, zase jsem zpátky u hokeje.
Věříte, že objevíte nějaký talent a dovedete ho až do reprezentace nebo k draftu NHL?
Bylo by to fajn. Mě ta práce chytla, rád bych přesně takové hráče vytipoval a pomohl i hokejově vylíhnout. Tam vidím smysl své práce, tak trochu spojit činnost skauta i agenta.
Chcete svým mladým klientům vyšlapávat cestičku?
Takhle bych to nenazýval. Někdy ale šikovný hráč třeba nedostává tolik prostoru, a když ho zastupuje někdo z agentury, může i pomoct v tom směru, že přijde za trenérem a řekne: dej mu ještě čas a on hokejově vyroste. Nechci žádné protekční přimlouvání, ale snad dokážu poznat, v kom něco fakt je, a právě takhle mohu prodat i své zkušenosti.
Máte nějakou oblast, kde hledáte, nebo projíždíte celou republiku?
Hledáme okolo Prahy, Kladna, Plzně, ale i jinde, nejde jen o ty tradiční hokejové bašty. Je potřeba sledovat i menší kluby. Zajímáme se i o všechny mládežnické nároďáky a moc se mi líbilo, jak hrála osmnáctka v Břeclavi na Hlinkově memoriálu.
Sám jste si po více než dvou letech zahrál hokej při exhibičním Zlatém utkání v Jihlavě. Jaké to bylo?
Pro mě šlo o akci s velkým nádechem nostalgie, báječné setkání úspěšné hokejové generace. Abych utkání nějak slušně zvládl, byl jsem si před exhibicí dvakrát zatrénovat s kladenským dorostem, ale věk nezastavím. Už mi ty mladší kluci ujížděli, nechápu, že si to dovolili. (smích)
Co říkáte na vašeho tradičního centra Pavla Pateru, který je o půl roku starší a ještě ve 43 letech hraje za Olomouc?
Klobouk dolů. Patýz je i po odchodu z Kladna pořád ještě platný hráč. Každý hokejista, který přesáhne čtyřicítku a dokáže se udržet na nejvyšší úrovni, zaslouží obdiv.
Není vám trochu smutno z toho, jaké má Kladno po sestupu z extraligy potíže se stadiónem a že bude muset v první lize hrát prvních sedmnáct zápasů venku?
Nikdo asi nepředpokládal, že to tam takhle dopadne. Bavil jsem se o tom právě s Patýzem, že konec minulé sezóny byl špatný v tom, že tým si přestal věřit a už se to nedalo zastavit. O současnosti moc nevím, to by spíš musel říct Jarda Jágr jako majitel, ale nezávidím mu.
Proč jste se vy na pár let z hokeje úplně vytratil?
Jakmile jsem přestal i kvůli bolestem kolena hrát, chtěl jsem něco kolem hokeje dělat, jenže nebylo kde. Měl jsem zájem se nějak angažovat na Kladně, bohužel žádnou pracovní nabídku jsem nedostal. Ptal jsem se několikrát, bez odezvy, až teď jsem se díky Jirkovi Hamalovi k tomu vrátil. Zatím se učím a do všeho se teprve dostávám, už ale získávám jiný pohled na hokejové agenty.
V čem se to mění?
Nestačím se divit, jak je to tvrdá práce. Když jsem hrál, tak jsem si říkal, že to jen takový hokejový folklór, až teď vidím smysl jejich činnosti. Hodně lidí tvrdí, že agenti škodí hokeji, jenže když vidím firmu GMS, tak myslím, že to dělají dobře. Už jen tím, jak se snaží mladé hráče vyhledávat a dát jim možnost prosadit se, a ne je cpát za každou cenu do ciziny. Mladí rozhodně nemuseli jako splašení utíkat do juniorské zámořské soutěže. Princip mojí práce v agentuře by měl být v tom, najít jim prostor a hledat pro ně možnosti doma.
Ještě vám občas někdo připomene vaše televizní tancováníí?
Občas se mě lidé na StarDance ptají, asi to v nich zanechalo dobrý dojem. Já tomu říkal spíš tajtrlíkování, ale asi tam trošku tance bylo. Zasloužila se o to moje partnerka na parketu Terezka, protože ta to do mě tloukla horem dolem, aby ve mně něco zůstalo.
Taneční vášeň to ve vás neprobudilo?
Ne, rozhodně neprobudilo a teď už zase vůbec netančím a netroufl bych si ani tvrdit, že jsem během soutěže uměl tancovat, jen jsem se o to snažil. Byla to ale fajn zkušenost. Robert Záruba byl ten, kdo mi říkal, ať do toho určitě jdu. Nejdřív jsem si říkal, že tam budu jen pár kol, ale pak se nám podařilo nějak diváky oslovit a posílali hlasy až do finále. Pozitivní bylo, že jsem si zvykl i na pozornost kamer. Ze začátku jsem se z toho docela klepal, ale postupně to ze mě spadlo. Otrkal jsem se, a snad i proto si teď troufnu na moderátorskou práci.
