Článek
Dominik Hašek představil vlastní pamětní medaili.
„Beru to do určité míry jako uznání a poděkování za hokejovou kariéru. Jsem ale ještě žijící sportovec, takže nebudu přirovnávat hodnotu své medaile k těm Karla IV. nebo Tomáše Garrigua Masaryka," odmítá se hrdina olympiády 1998 v Naganu přirovnávat k velikánům české historie.
Při dotazu, jestli by svou osobu někdy chtěl vidět i na některé z českých bankovek, reagoval okamžitě. „V žádném případě! Na peníze se dostávají politici nebo umělci. Vždyť na nich nikdy žádný sportovec nebyl. Takové osobnosti, jako Emil Zátopek nebo Věra Čáslavská si možná jednou na penězích zaslouží být, ale já jsem až někde za nimi. Stejně bych ale nejspíš musel kandidovat na prezidenta, pak bych měl možná šanci posmrtně," usmívá se Hašek.
V posledních čtrnácti měsících zažíval poměrně hektické období, když se mu dostalo hned několika poct. Nejprve Pardubice, kde s hokejem začínal, vyřadily z užívání jeho číslo 9, to samé přišlo před pár dny s jeho číslem 39 v Buffalu, kde strávil největší část zámořské kariéry. Do toho byl Hašek v listopadu jako první Čech uveden do Síně slávy NHL, v květnu během mistrovství světa v České republice zamíří spolu s Robertem Reichlem i do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF.
Nejvíc si cení Síně slávy NHL
„Ze všeho nejvíc si ale cením Síně slávy NHL. To je pro hokejistu nejprestižnější a nejvyšší uznání, každý vám pravděpodobně řekne to samé," tvrdí Dominátor, jenž s Detroitem dvakrát vyhrál Stanley Cup, v dresu Buffala pak šestkrát získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře sezóny a dvakrát Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče.
„Je krásné dostávat taková uznání, jako jsou síně slávy a vyřazování dresů, ale jsem rád, že už mám ty oficiality za sebou. Nejde si je totiž úplně užívat, protože jsou s nimi spojeny i povinnosti, jako třeba proslovy. Jednodušší bylo hrát hokej," tvrdí Hašek.
47. min
