Článek
Chomutovský Baník tehdy v zemi helvétského kříže šokoval místní fanoušky předváděnou hrou i výsledky, vždyť všechny čtyři zápasy vyhrál při celkovém skóre 39:16. Přítomní švýcarští novináři nechtěli uvěřit, že tito hokejisté nejsou profesionály. Prý není možné, že pracují jako dělníci v ocelárnách a hokeji se věnují jen ve svém volném čase.
Ve Švýcarsku prostě Chomutovští zanechali výborný dojem, s o to lepší náladou se mohli vracet domů. Jenže let do Československa skončil pro část výpravy tragicky.
„V sobotu náš zájezd končil a všichni jsme měli letět naší IL-14 domů. Už jsme měli rezervovaná místa. Jenže pak za námi přišel vedoucí letiště a říkal, že nějaká chilská delegace nestihla svůj let na kongres do Moskvy a jestli bychom jim nemohli uvolnit pět míst," vzpomínal někdejší vynikající útočník Baníku Miroslav Kluc v knize mapující dějiny chomutovského hokejového klubu.
Letadlo nepřiletělo, podrobnosti nikdo neví
Chomutovská výprava požadavku vyhověla, a tak se rozdělila. Kluc s většinou týmu, který druhý den čekal soutěžní zápas v Plzni, odletěl z Curychu původně naplánovaným spojem. Pět členů týmu však přepustilo svá místa chilským papalášům s tím, že do své vlasti odcestují druhý den.
Jenže funkcionáři Stanislav Vaisochr, jenž po druhé světové válce patřil k jednomu ze zakladatelů chomutovského klubu, Jan Výborný a brankáři Miroslav Pašek s útočníky Zdeňkem Novým a Ondřejem Borovičkou se už do Československa nevrátili.
„V době, kdy my už jsme byli v Čechách, jel vedoucí garáží z Poldovky vyzvednout zbytek výpravy na letiště. Někdy po půlnoci mi ale volal, že se vrátil sám. Letadlo prý nepřiletělo, nikdo nevěděl žádné podrobnosti. Tak jsem si šel znovu lehnout, abych byl druhý den na zápas fit," vybavoval si Kluc, jenž v dresu Chomutova nasázel rekordních 1194 gólů, čtyřikrát se stal nejlepším kanonýrem domácí nejvyšší soutěže, zahrál si na MS 1953 a o tři roky později i na olympijských hrách v Cortině d´Ampezzo.
Pád z tříkilometrové výšky
„Asi v šest ráno mi volal Láďa Kolář, technický vedoucí mužstva, že poslouchal v rádiu cizinu, kde říkali, že letadlo československých aerolinií spadlo. Okamžitě jsem volal na letiště, ale oni se pořád vytáčeli a nechtěli nic prozradit. Až když jsem zvýšil hlas, potvrdili, že skutečně došlo k nehodě, kterou nikdo nepřežil," vyprávěl Kluc, který byl v roce 2011, rok před svou smrtí, uveden do Síně slávy českého hokeje.
Letoun Iljušin Il-12B se čtyři minuty po startu z curyšské ranveje v rychlosti 300 kilometrů v hodině zřítil z výšky tří kilometrů k zemi poblíž švýcarsko-německé hranice. Nikdo z osmnácti cestujících a pěti členů posádky nepřežil.
Pohřbu se zúčastnily tisíce lidí
Letounu selhaly motory, ze kterých šlehaly plameny, podle svědků stroj ve vzduchu vybouchl. Později byla jako oficiální příčina nehody zjištěna porucha motoru a roli nejspíš hrála i chybná reakce posádky.
V prosinci se pak v Chomutově konal pohřeb, na který dorazily tisíce lidí. Poslední cesta zesnulých byla symbolicky vyprovozena od zimního stadiónu.
„Pro Chomutov to byla obrovská událost, to se nedá slovy popsat. Pamatuji, že rakev s ostatky nesli po každé straně čtyři hráči, oblečení do dresů. Bylo velmi špatné počasí a mysleli jsme, že to pod tím tlakem nevydržíme. Vůbec nemluvím o působení psychiky, vždycky je těžké pohřbívat kamarády," říkal tehdejší brankář Baníku Karel Straka.