Článek
Umění odejít. Jednoduše se to říká, v praxi je to daleko složitější. A zvláště, když má trenér svoji vizi a týmu se daří. „I já jsem si kolikrát říkal, že jsem měl ze svazu odejít po čtyřech letech. V NHL se tomu říká, že trenér ztratí kabinu. Jakmile vám kabina přestane věřit, tak můžete říkat poklady, zlata, stoprocentní pravdy, ale je konec, kabina to nevnímá," přesvědčuje hokejový odborník.
Moderátor pořadu Příklep Honza Homolka vyzvídal, zda trenér vycítí, že přichází chvíle, kdy kabinu ztrácí. Lener přikývne a prozradí své zkušenosti. „Poznáte to na výrazu hráčů. Já jsem za 20 let, co jsem trénoval reprezentaci, v NHL i v extralize, kdy mám odkoučovaných tisíc zápasů, tenhle pocit poznal v Düsseldorfu. To byl jediný klub, kdy mě vyhodili," vzpomíná Lener.
Podrobnosti sype z rukávu, takže je jasné, že i po letech jsou vzpomínky bolestivé a nedokáže je dostat z hlavy. „Bylo to v listopadu, byli jsme druzí nebo třetí. V kabině jsem měl jedenáct Kanaďanů, některé jsem nehrál, i generální manažer byl Kanaďan. Mluvil jsem ke kabině a vy vycítíte, jak se na vás dívají, jak mají skleněné oči, že vás nevnímají," líčí český trenér, co předcházelo jeho konci v německém klubu.
„V tu chvíli jsem to poznal. Stačily dva, tři zápasy a bylo to definitivní. Při utkání v Kolíně nad Rýnem jsem cítil, že jsem ztratil kabinu. Sice jsme hráli dobře a bodovali, ale v takové chvíli můžete říkat, co chcete, a stejně cítíte, že je konec. Tomu se během kariéry nevyhne žádný trenér týmových sportů," dodává.
S druhým z hostů Příklepu, kterým byl šéfredaktor sportovní redakce Práva a Sport.cz Martin Kézr, se shodne na tom, že snad v éře socialismu byla šance takový moment „trenérsky přežít." Existovaly totiž vojenské kluby Dukla Jihlava a Dukla Trenčín. „Tam to bylo tak, že se mění hráči a trenéři zůstávají. Tam to šlo," zavzpomínaly hokejové osobnosti v Příklepu.