Článek
Jak jste prožíval zápas ve svém rodném městě?
Hrál jsem před rodinou a kamarády, vyrůstal jsem tady, takže jsem byl nahecovaný. Na druhou stranu jsem nechtěl být moc přemotivovaný.
Bylo těžké udržet ty emoce na uzdě?
Bylo. Hned jak jsme přiletěli, viděl jsem tátu, svého bývalého trenéra, rodinu v hledišti, tím to bylo těžší. Ale myslím, že jsem to zvládl.
Na tribuně byla hodně slyšet i fanynka ve vašem dresu. Kolik známých jste tu měl?
To byla moje sestra, všimnul jsem si, když tam skákala na tribuně. (směje se) Takových patnáct až dvacet známých tu bylo.
Co zápas rozhodlo?
Myslím, že to, že jsme hráli hodně jednoduše, snažili jsme se dostat rychle z pásma a tlačit se do branky, to podle mě rozhodlo.
Dostával jste opět hodně prostoru, byl jste vidět…
Je to dobré, času na ledě mám zase víc než minulou sezónu. Akorát tady v hale bylo strašné vedro, dost jsem se potil a unavilo mě to.
Chybí vám ve Švédsku váš parťák David Pastrňák? Sledujete na dálku, jak válí v zámořské AHL, kde byl zvolen nejlepším útočníkem října?
Sleduju, jak se Pastovi daří. Ve Švédsku jsme byli skoro pořád spolu, teď je to jiné, ale stále jsme v kontaktu, píšeme si.
S týmem se teď do Švédska nevracíte?
To ne, jedu rovnou za reprezentační dvacítkou.
