Řvát na dítě, že je de*il? Rodič malého hokejisty rozkrývá důvody synova konce

Není to pravda. Koncem roku probíhal celodenní turnaj a před začátkem asi třetího zápasu jsem panu trenérovi oznámil, že syn už do něj nenastoupí. Stejně tak není pravda, že syn pak na tribuně sledoval své spoluhráče s brekem, jak tvrdí Kolín. Naopak jim právě fandil.

Důvodů bylo hned několik. Jedním z nich, který jsem trenérovi řekl ještě předtím, než jsem synovi zakázal jít do zápasu, je jeho chování k hráčům. Hokej jsem sám hrával i jsem trénoval mládež, takže chápu, že se na hráče občas řve. Jenže tenhle trenér se k dětem chová dost nevybíravým způsobem. Dokážu pominout, že na děti křičí, ale on je na ně i vulgární. Řvát na osmileté a devítileté děti „To ses asi po*ral, ty jsi ale de*il", když něco zkazí na tréninku? To se mi teda dost nelíbí.

Očekával jsem, že si trenér na mě udělá tři minuty, abych mu své rozhodnutí vysvětlil. On mi ale řekl, že se se mnou bavit nebude, že ho to vůbec nezajímá. A pokud se mi to nelíbí, máme se sebrat a vypadnout. Rozhodně to není tak, že bych chtěl syna nějakým způsobem protlačovat.

Není pravda, že bych si myslel, že je syn tak dobrý, a proto by neměl hrát až ve třetí lajně. Snažil jsem se trenérovi vysvětlit, že třetí lajna pod ním hraje jen minimálně. Většinu zápasu totiž nastupuje první, pak naskočí ta druhá a třetí skoro vůbec. V jednom zápase syn nenastoupil v první třetině ani na minutu, ve druhé maximálně na dvě minuty. Trenérovi jsem říkal, že takhle malé děti by měly dostávat rovnoměrnou šanci a měli by hrát všichni. Na to konto mi odvětil, že když se mi to nelíbí, on má dětí do třetí lajny dost. Jasně mi tím naznačil, že nás nepotřebuje. Když jsem tedy viděl, že syn místo hry pořád zahřívá lavičku, neviděl jsem důvod, proč by měl na střídačce dál mrznout. I proto jsem ho před dalším utkáním stáhnul. Dělat u devítiletých selekci a rozhodovat o tom, jestli mají právo hrát? To akorát docílí toho, že jim děti z hokeje odejdou.

To je nehorázná lež! Manželka v té restauraci úplně v klidu přišla za trenérem, který k ní byl vulgární, arogantní a dost nevybíravým způsobem na ni křičel. Ona přitom jen šla vyzvednout syna a zeptat se trenéra, kterého viděla poprvé v životě, jestli mu nebude vadit, když si kluka odvede. Manželka za mnou přišla pomalu se slzami v očích s tím, že tohle si k ní jako ženě za celý život nikdo nedovolil.

V Kolíně jsme byli od září a problém jsem s ním neměl. Ale on je svým hrubým chováním k hráčům známý, i když vím, že v klubu to nepřiznají. Před třemi čtyřmi lety trénoval starší dorost, měl velké rozpory a byl odsunut k mladším kategoriím. Je známo, že před dvěma lety zlomil dítěti ruku, když se po něm ohnal hokejkou. To je fakt a ví to tam většina rodičů. Stejně jako je pravda, že už dvakrát měl konflikt s rodiči, který vyvrcholil strkanicí a fyzickým napadením. Nevím tedy, z čí strany.

Od trenéra jsem dostal esemesku a na začátku roku jsem byl pozvaný na údajnou trenérskou komisi, kde byl i nadřízený trenéra. Bylo mi řečeno, že se z mé strany jednalo o nesportovní chování. Což jsem přiznal, byl jsem si toho vědom. Tvrdil jsem jim ale, že by se mělo řešit nejen to, co se stalo, ale i to, co předcházelo. Říkal jsem jim, že chování trenéra není normální a že není vhodný pro výchovu mládeže.

Šéftrenér mládeže mi říkal, ať si rozmyslíme, co dál. Probral jsem to se synem a byly tři možnosti - ukončit činnost za SC Kolín, pokračovat, když kluk bude chtít, nebo hostování v jiném klubu do konce sezony. Tím by se vyhnul "neoblíbenému" trenérovi a pak by mohl v klubu nadále pokračovat. Jasně jsem jim ale sdělil, že ze současného systému nejsem nadšený. Upínal jsem se k tomu, že do konce sezony zbývají tři měsíce a od té nové třeba bude mít nového trenéra. To bylo v pátek, po víkendu jsme si měli dát s klubem vědět. V pondělí mi najednou synův trenér napsal strohou esemesku, že si ten den máme do tří hodin sbalit kompletní hokejovou výstroj, vyklidit kabinu a že pak už nebudeme na zimní stadion vpuštěni. Odepsal jsem mu, že mě to mrzí, protože syn by chtěl v Kolíně pokračovat. Pak už se mi nikdo neozval.

Během týdne plynule přešel do Nymburku. Rozhodně to není problémový hráč, má vzornou docházku na tréninky. Ani já nejsem problémový rodič. Nechci říkat, že syn byl v Kolíně nejlepší. Vůbec ne, byl průměrný, možná lehce nadprůměrný. Za necelé tři měsíce nastřílel 60 gólů plus přibližně stejný počet asistencí, řadil se mezi nejlepší hráče v produktivitě. Bohužel jsem si jako rodič dovolil otevřeně nesouhlasit s praktikami a metodou výuky onoho trenéra. Prostě se mi nelíbilo jeho chování a dost hlasitě jsem na to upozorňoval. Bohužel stále v českém hokeji platí pravidlo vše přehlížet a dělat, že problémy nejsou. Místo profesionálních trenérů máme k dětem trenéry, kteří staví své ego nad vše ostatní, a děti jsou u nich jen kusy, a ne budoucí hráči.

Chtěl bych, aby se tímto více rodičů nebálo ozvat a bojovat za své děti. Chápu, že hokej je tvrdý sport a rozhodně není pro každého, má svá pravidla a ta se musí dodržovat, ale právě chování trenérů, kteří si myslí, že jsou nadlidé a mohou si vše dovolit, je špatné a skoro vždy jim to projde. O to horší když jejich klub nad tím zavírá oči a dělá, že se nic neděje.