Prvotřídní senzace! Mají dohromady 150 hokejistů, přesto si Slovinci zahrají na olympiádě

„Tohle nelze nazvat jinak než jako zázrak," kroutil hlavou trenér Kopitar dvacet minut poté, co Slovinci zvítězili nad Dány a zajistili si účast v Soči. A hned plánoval, jak do zámoří zavolá svému synovi Anžemu, největší hvězdě slovinského hokeje, který obléká dres Los Angeles v NHL.

„Jsem si jistý, že on už mi určitě volal, ještě jsem ale neměl čas mu odpovědět," říkal sedmačtyřicetiletý kouč, jenž se svým potomkem šance Slovinců na kvalifikačním turnaji několikrát probíral. „Naposledy v době, když jsme dorazili do dějiště turnaje. Tvrdil mi, že jestli Soči uděláme, na olympiádě už bude s námi. V tu chvíli jsme to ale nebrali jako seriózní téma."

Když Kopitar mluvil o postupu jako o zázraku, nebyl daleko od pravdy. Vždyť slovinský hokej má jen jeden profesionální tým - Olimpiji Lublaň. Ta navíc nestartuje v domácí soutěži, nýbrž rakouské EBEL lize. Slovinsko navíc disponuje jen necelými sto padesáti dospělými hráči. Jen pro srovnání - například Česká republika jich má takřka šedesát tisíc.

Navzdory tomu se Slovinci poprvé ve svých dějinách můžou připravovat na olympiádu. „Nemám pro to slov," říkal emotivně po výhře 2:1 nad Dány útočník David Rodman, který vstřelil obě branky. „Nikdo nečekal, že bychom to mohli dokázat. Přijeli jsme až jako třetí nejvýše nasazený tým, ale porazili jsme oba favority a jedeme na olympiádu," jakoby nevěřil Rodman a za ním stojící kapitán Tomaž Razingar se samou radostí rozbrečel.

„Náš tým je jako rodina. Hráli jsme jeden za druhého, a proto jsme dokázali zdolat i talentovanější mužstva," říkal dojatý Razingar, který v minulosti nastupoval i v české extralize za Vsetín, Pardubice nebo Třinec. „Je to obrovský úspěch, nejen pro slovinský sport, ale pro celý národ," uvědomoval si Matjaž Kopitar.

Kromě Slovinska si letenku do Soči zajistili i Lotyši s Rakušany, kteří dokázali nechat za sebou i favorizovanější Němce.