Článek
Trápili se až běda, takové komplikace nečekali, vždyť v základní skupině neztratili ani bod a porazili Čechy i našlapané Kanaďany. Jenže outsider z Běloruska překvapivě nebyl v bitvě o semifinále snadným soustem. Dvě a půl minuty před koncem základní hrací doby byl stav nerozhodný 3:3 a na švédské hokejky se vkrádala nervozita.
Navíc záhy bylo ještě hůř. Obránce Vladimir Kopat ve středním pásmu napřáhl a poslal puk na branku Tommyho Sala. Nikterak nebezpečný pokus, jenže švédský gólman nadskočil, lapačkou promáchl a kotouč se mu od ramene a zad odrazil do branky. Švédové už senzační krach odvrátit nedokázali.
„Tenhle zápas mě pronásleduje celý život. Myslel jsem si, že časem bych mohl zapomenout a vymazat jej z paměti, jenže to se nikdy nestalo,“ vrací se dnes sedmačtyřicetiletý Salo v rozhovoru pro švédský Aftonbladet ke svému šestnáct let starému nešťastnému zákroku.
Kiks ve čtvrtfinále ZOH i rozvod s manželkou, který v té době zažíval, se podepsaly na jeho duševním zdraví. Salo trpěl těžkými depresemi a úzkostmi.
„Byl jsem jako na běžeckém pásu, ze kterého nebylo možné seskočit. Když jsem měl nejhorší dny, nechtěl jsem už dál žít a přemýšlel o sebevraždě. Můj život byl černý a prázdný. Jsem si jistý, že nikdo nemůže pochopit, jak špatně jsem se cítil,“ vzpomíná gólman, který Švédsku v roce 1994 vychytal zlato na olympiádě v Lillehammeru a o čtyři roky později nejcennější kov i na MS ve Švýcarsku.
Hrubku má stále v sobě
Od nejčernějšího scénáře ho odradily myšlenky na nejbližší – rodiče a své děti. S léčbou mu pomáhá psycholog, o svých potížích mluví s přáteli i novou přítelkyní. Cítí, že je na dobré cestě k uzdravení. „Dělám postupné kroky. Jasně, někdy ještě mám špatné dny, naštěstí jich je ale čím dál míň,“ těší Sala, jenž během své kariéry, kterou ukončil v roce 2007, strávil deset sezón v NHL v NY Islanders, Edmontonu a v Coloradu.
Zcela zdravý však ještě není, což si ověřil i před dvěma lety. „Byl jsem na výstavě, když se přede mnou někdo o zápase s Běloruskem zmínil. Myslel jsem, že už jsem na to zapomněl, ale stále to mám v sobě,“ uvědomuje si Salo, jenž po konci kariéry působil ve švédském Leksandu jako generální manažer. Uprostřed sezóny 2014/2015 byl ale z funkce odvolán.
V současnosti pracuje jako učitel sportu v padesátitisícovém městě Borlänge. Dětem dává rady, jak získat správný postoj ke sportu, aby je bavil. O své nemoci se rozhodl otevřeně promluvit, chce inspirovat ostatní, kteří se nacházejí v podobné situaci.
„Pokud se cítíte špatně, přečtěte si to. Mluvte o svých problémech s přáteli, nedržte všechno v sobě,“ apeluje Salo.
