Na sešlosti hokejových legend ožily krásné vzpomínky

„Vstoupil jsem vlastně už do čtvrté Síně slávy. Po IIHF, Slovensku a Německu na mě přišla řada i v Česku, kde mě vždy lidi měli hodně rádi. O to víc si takové pocty vážím,“ usmíval se kapitán reprezentace šedesátých let Jozef Golonka. „Jsem moc rád, že se na mě ještě nezapomnělo a beru to ocenění vlastně jako moc hezkou tečku,“ těšilo 72letého bývalého brankáře Vítkovice Josefa Mikoláše.

„Mě zase trochu překvapilo, že jsem tady úplně nejmladší,“ tvrdil 47letý Jiří Šejba a přiznával, že některé spoluhráče ze zlatého týmu z MS 1985 viděl po dlouhé pauze. „Třeba Lála žije v Německu a na naše veteránské zápasy nejezdí, o to příjemnější setkání to bylo. Plakety, kterou jsem tu dostal, si moc cením, a beru ji jako takový součet kariéry. Rozhodně si ji doma pověsím tak, abych na ni neustále viděl.“

Hodně dojemný byl stisk ruky mezi dlouholetými bývalými spoluhráči z obrany Jiřím Bublou a Milan Kajklem. „Neviděli jsme se přes třicet let, jen jsme si občas volali,“ připustil současný šéftrenér litvínovské mládeže. „Já mám radost, že zase vidím kluky, s nimiž jsem toho prožil tolik na ledě,“ doplnil ho Kajkl, v současnosti pracující jako dělník v Plzni.

Bublův syn Jiří Šlégr byl uveden do Síně slávy už při jejím založení v listopadu 2008, podobně nyní potomka následoval František Kaberle. „Zase kluka jen doháním. Už když získal pátý titul, tak říkal, že se mu těžko vyrovnám. Teď jsme oba v Síni slávy a on mě může dohánět v kilech,“ žertoval exkladenský obránce a při pohledu do místnosti plné legend trochu nostalgicky dodal: „Je to vlastně jedinečná šance, že se takhle pohromadě sejde několik hokejových generací a ožívají krásné vzpomínky.“