Článek
„Jsem už zvyklý na cizinu, do Česka mě to neláká," říká otevřeně. Jako junior debutoval ve vítkovickém dresu v extralize a opakovaně se pak snažil prosadit v zámoří. Draftoval ho Boston, s nímž podepsal i nováčkovský kontrakt, jenže dres Bruins oblékl jen v devíti zápasech a většinu času pak strávil na farmě.
Když to zkusil po výměně v Minnesotě, přidal si do bilance utkání v NHL pouze další dvě a zase poznával život v nižších soutěžích. „Když se mi ani na druhý pokus nepovedlo uspět v NHL, vrátil jsem se natrvalo do Evropy. Hraju teď tam, kde mi dobře zaplatí, kde je mi fajn a kde potkám dobré lidi," vysvětluje, jak našel působiště v Grenoblu.
„Pod Alpami se žije nádherně, všude hory a slunko. Nedávno se mi narodil syn, takže i pro rodinu je to ideální místo. Klub vede majitelka, která má dost peněz. Je to padesátiletá dáma, která jezdí ve ferrari a hokej ji strašně baví. Byla s námi i v Litvínově," usmívá se Kalus, jenž se před sedmi lety nakrátko objevil i v národním týmu a zahrál si za něj dva zápasy.
V Jokeritu šanci nedostal
„Abych řekl pravdu, tak český hokej už ani moc nesleduju," říká útočník, jenž doma oblékal naposledy v sezóně 2011/12 dres Slavie. „Vzpomínky nejsou nejlepší. Jsem agresivní typ do osobních soubojů. Rozhodčí mi to u nás na můj vkus až moc často pískali."
V hokejovém životopisu má zapsané i elitní kluby ze Švédska, Finska a Ruska. „Skvělé bylo angažmá v Djurgaardenu, ale mám i úplně opačnou zkušenost v Jokeritu, kde mě pořádně nevyzkoušeli a hned vyhodili," líčí.
Během svého putování se naučil výborně anglicky, dorozumí se i rusky. V posledních dvou letech to byla trochu hokejová exotika. Britský Nottingham, pak dánský Herning a teď Grenoble. „Netuším, na jak dlouho tam zakotvím, třeba půjdu za ještě lepšími penězi," říká na rovinu.
