Jágrova myšlenka žije. Experti se přou, zda má hokej v zámoří a v Evropě sjednotit ledové plochy

Bývalý hokejista Milan Antoš, nyní televizní komentátor a druhý z hostů Příklepu, přiznává, že je dobré, když hráč ví, na jaké ploše bude hrát. „Šířka ledu rozhoduje o kvalitě přihrávek," upozorňuje. Jedním dechem ale dodává, že jemu osobně bylo jedno, kde hraje. „Je ale jasné, že je pak k vidění jiná hra," dodává.

Neváhá pak s rozborem, jaké rozdíly na hráče čekají. „Na užším ledu je to kontaktní sport, na širším se, když dobře bruslíte, řadě soubojů vyhnete, puk dá hráč rychle od hokejky. Má více času na střelu. Když hraješ křídlo na úzkém hřišti, tak u tebe furt někdo je, velcí hráči, co mají dlouhé ruce, tak vám furt vrtají i u hokejky a blbě se to technicky zvládá," líčí.

Antoš vzpomíná, jak před lety letěl hrát do Ameriky, kde si premiérově vyzkoušel hru na úzkém ledě. „Vím, že jsem odehrál puk a najednou jsem dostal prdu. Natáhl jsem si břišní sval a měl jsem po výletu. Ono je to o tom, že času není nazbyt, člověk si musí zvyknout," vzpomíná.

Přitom během kariéry nastupoval v dresu Slavie, která právě na menší ledové ploše hrála. „Velkostí to nebyl extrém, bylo to menší, ale mně to nevadilo. Naopak. Vyhovovalo mi to, Mně kontaktní hokej nikdy nevadil, spíš jsem hrál do těla. Kluci, co jsou silní, neupadnou, vyrovnají se s tím," dodává Antoš. Ve velikosti ledové plochy nehledá problém a neřeší, zda by se měla velikost kluzišť sjednotit. „Je ale pravda, že volejbal, házená stejná hřiště mají."

Novinář Kézr je odvážnější a jde s kůží na trh. „Líbí se víc hokej, který nabízí užší kluziště. Kontaktní hokej mě víc baví," tvrdí.