Ivan Hlinka dobyl NHL a reprezentaci dovedl k největšímu úspěchu v historii. Jeho život ukončila smrtelná nehoda

Ivan Hlinka se narodil 26. ledna 1950 a s hokejem začal o šest let později v akademii hokejového klubu v Litvínově, se kterým spojil velkou část své bohaté kariéry. Premiéru v nejvyšší československé soutěži zažil 4. prosince 1966, tedy v pouhých šestnácti letech proti Pardubicím.

Hned ve své druhé sezóně se Hlinka stal jedním z hlavních tahounů týmu, pravidelně se umisťoval mezi nejlepšími střelci ligy, v období mezi lety 1970 a 1978 byl každou sezónu nejlepším střelcem týmu. Několikrát dokonce vsítil více než čtvrtinu branek litvínovského týmu. V sezóně 1874-75 byl nejproduktivnějším hráčem československé ligy, v roce 1978 se stal vítězem Zlaté hokejky.

V národním týmu Hlinka debutoval v devatenácti letech proti Kanadě, které vstřelil dva góly. Celkově v československém dresu nastoupil k 256 zápasům, ve kterých dal 132 branek. Reprezentaci pomohl vyhrát tři světové šampionáty (1972, 1976 a 1977), přispěl také k zisku bronzu (1972 v Sapporu) a stříbru (1976 v Innsbrucku) na olympijských hrách.

Kapitán Litvínova setrval na severu Čech až do roku 1981, kdy se společně s Jiřím Bublou stali posilami Vancouveru Canucks, a byli tak prvními Čechy hrajícími legálně v zámořské NHL (Jaroslav Jiřík hrál v NHL v sezóně 1969-70, nastoupil však jen do tří zápasů).

Hlinka, který měl nejlepší hokejové roky již za sebou, v zámoří zazářil, když s 60 body vytvořil rekord Canucks v počtu bodů pro nováčka v týmu. Ten byl překonán až v roce 2019 Švédem Petterssonem. Vancouver se s oběma českými hráči dostal až do finále Stanley Cupu, prohrál však s New Yorkem Islanders. Hlinka v následující sezóně zaznamenal 63 bodů v 65 zápasech, jeho týmu se však nedařilo. Po sezóně 1982-83 se rodák z Mostu přesunul do Evropy.

Po krátké štaci ve Švýcarsku se Hlinka stal trenérem Litvínova. Za ten dokonce ještě v sezóně 1986-87 naskočil do hry jako hráč. S trenérem na ledě Litvínov neprohrál osm zápasů v řadě a odlepil se ode dna ligové tabulky.

Trenérem československé reprezentace se Hlinka stal v roce 1991, o rok později již slavil bronz z olympiády v Albertville i mistrovství světa. Třetí místo na MS obsadila česká reprezentace také o rok později. Trenérskou židli národního týmu opustil MS 1994 v Itálii, kde Češi skončili až sedmí.

K českému týmu se litvínovská legenda připojila znovu v roce 1997 a hned z toho byl bronz na mistrovství světa. Následoval největší úspěch českého hokeje - nečekané zlato na olympiádě 1998 v Naganu, kam NHL poprvé pustila i své hráče. O rok později Češi vyhráli i mistrovství světa.

V roce 2000 odešel Hlinka do NHL, kde se stal trenérem Pittsburghu Penguins. V Pittsburghu bylo početné české zastoupení, včetně Jaromíra Jágra nebo Martina Straky a Hlinka se společně s finským trenérem Alpem Suhonenem (Chicago) stal prvním evropským trenérem v historii NHL.

Tučňáci se pod vedením českého trenéra hned v první sezóně dostali do semifinále Stanley Cupu, tam však prohráli s New Jersey. Následující sezónu prohráli první čtyři zápasy a Ivan Hlinka byl propuštěn.

Do čela národního týmu byl Hlinka znovu povolán v květnu 2004, kdy podepsal smlouvu na dva roky. K praktickému obnovení spolupráce však nedošlo - 16. srpna 2004 měl totiž Hlinka autonehodu a na následky v karlovarské nemocnici zemřel. Následně byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Odchovanec Litvínova vystudoval VŠE v Praze a současně i trenérství na FTVS. Z prvního manželství má syna Ivana, podruhé se oženil v roce 1998, kdy si vzal partnerku Liběnu, která je nyní předsedkyní správní rady Nadačního fondu Ivana Hlinky.

Ivan Hlinka po vítězství českého týmu na olympijských hrách obdržel Medaili Za zásluhy III. stupně a v současnosti je po něm pojmenován litvínovský zimní stadion. V roce 2002 byl uveden do Síně slávy IIHF a o šest let později do Síně slávy českého hokeje.