Hubáček se učí komentátorskému řemeslu. Podělil se také o svou velkou vášeň

"Zabydluju se, baví mě to a naplňuje. Pronikám do toho a záleží mi na tom," řekl Hubáček ČTK ke spolupráci s Českou televizí. "Je to taková první linie, do níž jsem se dal po hokejové kariéře. S Robertem (Zárubou) jsme byli domluvení delší dobu, že do toho půjdu. Nechtěl jsem mít vůbec žádnou mezeru mezi koncem kariéry a něčím dalším, chtěl jsem hned nějakou výzvu a nějaký cíl, žádné nicnedělání," zdůraznil.

Přitom si myslel, že po skončení kariéry bude mít víc času. "Ale připadá mi, že ho mám méně než jako hokejista. Člověk má děti, jež rostou a stárnou, tak chce být hodně s nimi. Dceři bylo patnáct, za pár let půjde z domu svou cestou, to rychle uteče, Péťovi bylo osm," přiblížil devětatřicetiletý brněnský rodák.

"Přistihl jsem se, že dělám věci, co si člověk v sezoně nemůže dovolit. Jdu v pátek večer na pivo a je mi jedno, jak se budu druhý den cítit. Tím nemyslím, že vypiju 15 piv. Člověk byl ale naprogramovaný, že musel dělat věci s ohledem na příští den, týden. Teď to tak neřeší," řekl.

Neustále si udržoval přehled i v ostatních sportech. "Byl jsem vždy ten typ, že když jsem hrával hokej, tak jsem ho jinak moc nesledoval, že bych si ho zapnul třeba v televizi. Samozřejmě kromě nějakých velkých zápasů. Chtěl jsem mít od hokeje doma klid a spíš si vyčistit hlavu skrze jiné sporty, v mém případě šlo převážně o fotbal," prozradil. "Teď zase nastává ta druhá fáze, kdy mě hokej začíná zajímat z jiného úhlu pohledu a vracím se k němu," dodal s úsměvem mistr světa z roku 2010.

Hodně toho má za sebou jako fotbalový divák. "Mám fotbal rád a vždy jsem ho sledoval. Začalo to tou euforií kolem Boby Brno v 90. letech. Bylo mi dvanáct třináct, když přišla obrovská vlna zájmu. Chodil jsem pravidelně, když mi s tím nekolidoval hokej. A jezdili jsme s bráchou a tátou i na výjezdy," zavzpomínal Hubáček.

"Fotbal jsem měl - a stále mám - opravdu rád. Ta strašná masa lidí, co chodila v Brně na fotbal a pak z fotbalu průvodem do města, to je v hlavě dobře uložené. Druhá věc byla, že jsem měl vždycky rád anglický fotbal. Byl jsem se tam už mnohokrát podívat a viděl tam zhruba ke 20 zápasům," prozradil.

S nadšením vzpomíná na květen 2015. "Byl jsem na posledním zápase mého velkého oblíbence Stevena Gerrarda na Anfieldu před jeho odchodem z Liverpoolu do zámoří. Stálo mě to tehdy 400 liber a prohráli 1:3 s Crystal Palace," smál se Hubáček.

"Člověk chce vidět špičková mužstva, jenže tam bývá dost cizinců a vytrácí se pak to kouzlo té Anglie. Tak si pak hledáte další výzvy, třeba loni jsem byl na zápase Skotsko - Anglie, taky jsem chtěl vidět doma Millwall, s bráchou jsme třeba letěli na finále play off anglických soutěží, co se hrají tři dny za sebou ve Wembley," vypočítal Hubáček.

Další jeho vysněnou fotbalovou zastávkou je derby skotských gigantů Celtic - Rangers. "Nejlepší by bylo vidět to na obou stadionech, aby člověk zažil atmosféru tam i tam," zasnil se Hubáček. "Vždy jsem byl více na straně Celtiku, líbili se mi hrozně na začátku tisíciletí, když tam hráli Larsson, Hartson, Sutton, McNamara, Petrov a další. Jenže teď zase Gerrard trénuje Rangers," přiznal Hubáček, že s přízní je teď na vážkách.

"Taky nemusí být špatné zažít fotbal v Jižní Americe, nebo nějaké pikantní derby v Turecku. Ale tam už by člověk tak nevěděl, co čeho jde, zatímco v Anglii to mám nakoukané," uvedl.

Sám fotbal hrával. "Býval jsem dobrej, ale padám průměrem až do podprůměru, protože nehraju. Při hokeji jsem radši nehrál kvůli zraněním, teď chybí nějaká parta, s níž bych chodil stabilně. Protože když už, tak bych nechtěl jít jednou za půl roku, ale hrát často," uzavřel Hubáček.