Článek
Do velkého hokeje vletěl v šestnácti, kdy při své premiéře za Litvínov (20. listopadu 1979) už po deseti vteřinách překonal reprezentačního brankáře Jiřího Králíka, tenkrát ve službách jihlavské Dukly. O tři roky později přišel i debut v reprezentaci a ve 20 také první mistrovství světa v Německu. Na tom druhém v Praze (1985) už slavil titul a osm branek ho vyneslo do výběru nejlepších hráčů šampionátu, přičemž původně měl nominaci hodně nahnutou, neboť o něm nebyli trenéři Bukač a Neveselý vůbec přesvědčeni.
Pak kariéra letěla vzhůru. Řádil v lize, po listopadu 1989 se dostal i do NHL, aby zdánlivě na sklonku hokejového věku přijal angažmá ve Slavii, které nejprve pomohl k postupu do nejvyšší soutěže a pak tu prožil nejkrásnější hokejová léta. Do nich patří i jeho – tehdy hodně překvapivá – nominace na olympiádu v Naganu. Leckdo totiž bral Růžičkovu reprezentační kariéru za uzavřenou, ve 34 letech byl tehdejší optikou i kmet. Jenže Hlinka mu svěřil kapitánské céčko a roli mentora, který měl zklidnit řevnivost mezi Jaromírem Jágrem a Robertem Reichlem.
„Kdyby byl u národního mužstva jakýkoliv jiný trenér, asi bych do Nagana vůbec nejel. A nejel by ani Petr Svoboda. Přesně tohle dělá trenéra! Že něčemu věří, chce to zkusit, a buď to vyjde, nebo ne. Nejhorší jsou trenéři poseroutkové. Sledují, kde někdo něco napíše. Tamhle zase něco slyší a dělají hokej, jak já říkám, podle lidí z tribuny. To nejde!"
Vladimír Růžička měl před Naganem zavřené dveře do reprezentace. Vzpomínka v pořadu PříklepVideo: Sport.cz
Symbolicky právě po tragickém Hlinkově úmrtí po něm v roce 2004 převzal i vedení reprezentace. Hned o rok později dovedl mančaft k titulu mistrů světa, a také tam hodně projevoval svůj instinkt a intuici. Nebál se dlouho dopředu říct, že brankářskou jedničkou bude Tomáš Vokoun navzdory tomu, že měl v při výluce v NHL v Evropě dosti podivnou sezonu. „Můj názor je, že vždy musí být v brance gólman, který bude mít pohodu. Připadá mi, že jsme teď nějací tajnůstkáři. Nejlepší je, když máte jedničku, soupeř se na ni připravuje a on je pak vyčape," říkal Růžička po letošním mistrovství světa.
Jeho spojení s Vokounem a Jágrem zafungovalo i v roce 2010, kdy podceňovaný tým získal v Německu překvapivý a zároveň poslední titul mistrů světa. Růžička pak stejně jako o pět let dřív předal trenérské žezlo u národního týmu Aloisi Hadamczikovi, aby si ho od něj zase v roce 2014 převzal zpět. Jenže o rok později, když turnaj hostila Praha, se naplno rozjela aféra Palaščák, kterou soud později označil za zpronevěru. K tomu přišla další rána, když Růžičkova manželka Eva zemřela na rakovinu. „Ale našel jsem člověka, se kterým si hrozně rozumím a kterého miluji. Život jde dál, ale bohužel se s tím nesrovnaly moje děti," uvedl Růžička pro Aha.
Trenér národního hokejového týmu Vladimír Růžička (vlevo) s Jaromírem Jágrem na tréninku.
Po jeho boku je totiž už několik roků o 25 let mladší manželka Marie, se kterou mají dceru Lejlu. Z prvního manželství má pak Růžička dceru Evu a syna Vladimíra. „Jsem šťastný," říká.
Růžička se se mnou týden nebavil, musel jsem dělat psí oči, vypráví DudaVideo: Sport.cz
Profesně to ale poslední roky není ono. Po hořkém konci u národního týmu si prošel štacemi v Chomutově, Hradci Králové a mateřském Litvínově, kde letos v lednu skončil i coby kouč zdejšího dorostu. „Asi si chvíli trochu odpočinu a počkám na příští sezonu," plánoval počátkem roku.
Žádné velké angažmá se ale zatím neobjevilo.
