Článek
Vyžaduje důslednost v tréninku, snaží se vůči hráčkám nastolit přátelskou atmosféru. Vyznává pozitivní přístup, podle níž tím dosáhne víc než křikem. „Všechno, co dělám, je vedeno mojí snahou hráčkám pomoct. Jde mi to rychle je poznat a co nejvíc se o nich dozvědět," přiznává čtyřicetiletá držitelka zlata ze ZOH 2010.
„Jdeme po podobné cestě, jaké šel můj předchůdce Tomáš Pacina, ale samozřejmě s některými odlišnostmi. Český tým už v předchozích letech musel hodně tvrdě pracovat na tom, aby se dostal na současnou úroveň. Jsem nadšená, že právě v téhle fázi rozvoje k němu přicházím. Další cíle máme před sebou, pořád se můžeme posouvat. Pro každý další krok vzhůru je ale potřeba udělat ještě o něco víc," tvrdí MacLeodová.
Pro hráčky na uvítanou připravila sestřih z olympijských zápasů Česka. „Z každé zkušenosti se můžete poučit. A snažit se zlepšit. Třeba v proměňování šancí nebo v otázce sebevědomí," tvrdí MacLeodová. „Holky pochopily, že hrály krásně s pukem, ale v prostoru odkud nepadají góly, chceme do nich dostat odvahu být před brankou," doplňuje asistent trenérky Dušan Andrašovský.
„Při tréninku je Carla hodně dominantní, ale to je tím, že chce předat hráčkám svou vizi. Ohromila mě klidem, během vteřiny umí vážnou situaci příjemně odlehčit. Za všech okolností je slušná. Možná i tím, že byla opravdu vynikající hráčka, tak nese ten správný pohled na ženský hokej. Zejména ve vztahové oblasti umí i nám v realizačním týmu vysvětlit, proč se něco v týmu děje," přibližuje Andrašovský, jenž u hráček pozoruje respekt vůči trenérce. „Lidská stránka tam hraje důležitou roli, pro všechny je to velká škola," dodává.
Českou reprezentaci měli dosud na povel jen muži. „Poprvé v hokejové kariéře mě vede žena a přiznám se, že mě to hodně baví, i když zatím nenastaly krizové situace. Cením si především jejího ženského pochopení i pohledu na hokej. Snaží se nás poznat, nejen po hokejové, ale i lidské stránce," líčí 31letá obránkyně Pavla Horálková, která má odehráno nejvíc ze všech z reprezentantek.
Na kontě má už téměř sto padesát mezistátních utkání, v národním týmu nastupovala už pod trenéry Manhartem, Vozákem, Novákem i Pacinou. Z MacLeodové je nadšená. „V kontaktu jsme už měsíc a půl, ale to bylo jen přes sociální sítě a teprve tady ji poznáváme naživo," míní Horálková a připouští, že trenérka na ni od začátku působila sympaticky.
„Je hodně usměvavá a pozitivní dojem, který jsem měla hned z online hovorů, se potvrdil i teď při osobní zkušenosti," tvrdí Horálková, i když sama připouští určitou jazykovou bariéru. „Ze všech holek právě já rozumím anglicky asi nejhůř. Naštěstí mám vždycky vedle sebe na ledě i v kabině nějaké překladačky a věřím, že zásadní anglická slovíčka brzy pochytím," říká.
„Taky nejsem úplně stoprocentní angličtinář, takže se od Carly učím řeč i cenné hokejové postřehy. Spolupráce je pro mě inspirativní, s ohledem na její bohaté zkušenosti jsem v mnoha směrech taky její žák, ale veškeré naše společné úsilí směřuje k tomu připravit dobře tým na světový šampionát," míní Andrašovský.
MacLeodová dobře vnímá, že se vzestupem českého ženského hokeje roste i jeho popularita. Tlak si ale v této souvislosti nepřipouští. „Tlak je privilegium, protože to znamená, že máte šanci něčeho velkého dosáhnout," tvrdí trenérka před odletem na další část soustředění ve Finsku. „Nikde nepoznáte charakter hráček lépe než v zápasech," uvědomuje si.