Hokejistky jsou doma. Ukázaly jsme lidem, že první bronz nebyla náhoda, libuje si Pejšová

„Cesta byla dlouhá, nálada během letu už trochu pochmurnější. Ale skvělá byla hlavně po závěrečném zápase se Švýcarskem a během něj, když už jsme tušili, že bronz je na dosah," říkal asistent trenérky Dušan Andrašovský.

Oslavy české hokejistky určitě nezanedbaly. „Byly dost podobné jako loni. My si tohle užít umíme. Lidi mi píšou, že naše slavení milujou," podotkla směrem k videím na sociálních sítích obránkyně Daniela Pejšová.

„Nejvíc zase byla slyšet Dominika Lásková. Ještě zítra podle mě nebude mluvit," vtipkovala na účet kolegyně z defenzivy, která nedohrála závěrečný souboj po tvrdém hitu. „Je pravda, že se při oslavách trochu krotila," smála se Pejšová.

Ačkoliv jí je teprve dvacet let, už má druhou medaili z mistrovství světa. „Každý bronz má něco do sebe. Před rokem to bylo poprvé v historii. A teď jsme potvrdily, že fakt jsme aktuálně třetí na světě. Ukázaly jsme lidem, že to nebyla žádná náhoda," porovnávala Pejšová oba zisky cenných kovů.

Obhájit cenný kov bylo podle ní ještě těžší, což si však nemyslí asistent Andrašovský. „Osobně jsem to tak necítil. Všechno je bohužel jen o čtvrtfinálovém zápase, když jsou takto nastaveny skupiny. Je smutné, že jsme zase narazili na Finsko, protože právě s ním bychom měli hrát v zápase o bronz," mínil.

Podle něj rozhodlo, že Češky poprvé v historii hrály v elitní skupině A. „Byla to pro nás výhoda. Díky zápasům s kvalitnějšími soupeři jsme byli lépe připraveni na čtvrtfinále. Naopak finská brankářka měla po skupinové fázi pouhých 28 zákroků," popisoval Andrašovský.

Ocenil zejména přínos hlavní trenérky Carly MacLeodové. „Buduje v holkách sebevědomí. Je největším přínosem, který mohly dostat. Spolupráce je nejlepší možná. Kdybych sám hrál, chtěl bych ji za trenérku," usmál se zkušený kouč.