Článek
Tuhle medaili vybojoval.
On i jeho žena si život v exotickém prostředí pochvalují.
Skoro neustále jsou u moře.
Život v teple si nemůže vynachválit.
Musíte být povahou dobrodruh, když jste se vydal po této cestě...
Přál jsem si vždycky žít v zahraničí, nebo hrát hokej někde, kde je teplo. Před tréninky v Česku, i když padal sníh, jsem chodil do poslední chvíle v pantoflích. Tady je mám pořád, k tomu jen trenky a triko. Jiné oblečení nepotřebuju. Prostě pohoda.
Jak se přihodí, že se brankář z české extraligy zjeví na Kajmanských ostrovech?
Po poslední sezóně, kdy jsem působil v německé druhé lize, jsem už neměl chuť s hokejem pokračovat. Byla mi nabídnuta smlouva, ale odmítl jsem. Navíc jsem ani nemohl kvůli zraněnému ramenu. S přítelkyní jsme byli na Kajmanech na dovolené, zalíbilo se nám tady. A řekli jsme si, že to tady zkusíme. Otevřeli jsme si kavárnu a půjčovnu motorek. Po čase mě oslovil člověk z hokejbalového klubu, a já kývnul.
Stýskalo se vám po velké hokeji?
Upřímně říkám, že ne. Když si jen vzpomenu, jaký stres kolem toho byl. Nedávno jsem dva dny marodil, a úplně jsem se vžil do situace, že volám Růžovi, že jsem nemocný. A on mi důrazně vzkazuje, ať se okamžitě uzdravím a mažu na trénink.(směje se)Tohle mi vyhovuje mnohem víc. Kvůli ramenu nemůžu naplno, ale jak to děláte pro zábavu, je vám to jedno.
Je na Kajmanech hokejbal populární?
Tady není populární žádný sport. Na zápasy nikdo nechodí, jen rodinní příslušníci. Nejlepší dva fotbalové týmy z Kajmanů hrají karibskou Ligu mistrů, ochozy jsou také prázdné.
Kolik klubů působí v lize?
Čtyři. Mohlo by jich být klidně dvakrát tolik, jenže na Kajmanech je jenom jedna hala. Navíc není ani dostatečně velká, hřiště je menší než by mělo být. Je neskutečně vytížená, provozuje se tu i futsal, in-line hokej, veřejné bruslení. Maximálně hodina a konec. Je to doslova na vteřiny. Zápasy trvají kratší dobu, nehraje se na třetiny, ale na dva poločasy. Každý pětadvacet minut hrubého času. Jakmile skončíme, do minuty začíná další utkání.
Kolik kol čítá jeden soutěžní ročník?
Každý s každým se utká šestkrát, takže celkem osmnáct zápasů. Poslední ročník můj klub ligu vyhrál. Nikdy není jednoduché být v něčem první, ale vzhledem k malému počtu týmů to zase taková senzace není.
Jak se na Kajmanech slaví mistrovský titul?
Jako každý jiný kdekoli jinde. Jde se do baru, z něj pak odcházíte, ani nevíte jak. Tady je však ze zákona dáno, že se v určitou hodinu musí přestat nalévat a bar se zavře. Tak se pak jde pokračovat k někomu domů.(směje se)
Chytáte, nebo se z vás stal hráč v poli?
Stoupl jsem si do obrany. Vyhovuje mi to, útočím, dávám góly. Jenže v reprezentaci na mě tlačí, abych šel do kasy. Oni totiž moc chtějí uspět na mistrovství světa, tvrdí, že mají nejlepší mužstvo v historii. A že když jsem chytal velký hokej, je to jasné. Domluvili mi kvůli tomu střídavý start v dalším klubu. V původním hraju v poli, za druhý chytám, abych si zvykl. Ale do brány se mi moc nechce.
Jak často se hokejbalu věnujete?
Závisí to na mém pracovním vytížení. V průměru stíhám dva tréninky týdně, ve čtvrtek je liga. Spoluhráči z reprezentace navíc každé pondělí a středu chodí běhat, někdy se k nim připojím. Národní tým tvoří devadesát procent Kanaďanů, je s nimi legrace. Bydlí a pracují na Kajmanech. Trenér, také Kanaďan, dojíždí. Přijede vždycky na čtrnáct dnů, má vlastně placenou dovolenou.(směje se)
Máte ještě brankářskou výbavu?
Kdepak, všechno jsem prodal. Tedy až na helmy, ty jsem si nechal na památku.
Sledujete na dálku českou extraligu?
Chytám české kanály přes internet, pokud mám čas, extraligu si pustím. Sleduju ale spíš kluky, se kterými jsem hrával, s nimi jsem v kontaktu. Nejvíc s Michalem Vondrkou, který válí v Chomutově. V prvním vyřazovacím kole byli na pokraji vyřazení, já mu ale psal, že Boleslav vyřadí. To se také stalo, a teď už jsou s Růžou v semifinále. Podle mě mají na titul.
